Být devátým nejbohatším člověkem na světě je úctyhodný úspěch. Případ magnáta Charlese Kocha ale ukazuje, že cesta za bohatstvím je mnohdy dlážděna chybami a dalšími nepříjemnými komplikacemi. Je potřeba je překonat a poučit se z nich. A když to jinak nejde, zaplatit i velké peníze.


Charles Koch je spolumajitelem rozsáhlého energetického impéria Koch Industries. Pobočky a dceřiné firmy Koch Industries podnikají v mnoha oblastech – ve výrobě, obchodu i investicích.  Věnuje se zejména těžbě, zpracování a distribuci ropy, chemikálií, energie, vláken, polymerů a podobných surovin. Koch Industries je dnes druhá největší soukromá společnost ve Spojených státech.

Za vznikem společnosti stál Kochův otec Fred. C. Koch. Ten v roce 1940 založil společnost  Wood River Oil and Refining Company. Její úspěch stál zejména na inovativním způsobu zpracování surové nafty, který vyvinul už v roce 1927.

Spory s bratry

Koch svůj byznys odkázal svým synům Davidovi, Charlesovi, Williamovi a Frederickovi. To nedělalo příliš dobrotu, William a Frederick nakonec prodali Davidovi a Charlesovi své podíly, ovšem William se v devadesátých letech se svými bratry soudil, protože ho podle jeho názoru podvedli a záměrně podhodnotili cenu společnosti. Byl z toho vleklý spor, který skončil až v roce 2001.

Charles se mezitím stal předsedou představenstva a hlavou společnosti, David je viceprezident. Oba dohromady drží 42 procent akcií společnosti.  V roce 2012 to z Charlese dělalo šestého nejbohatšího člověka planety, dnes mu patří devátá příčka s odhadovaným majetkem v hodnotě 47 miliard dolarů.

Volný trh nade vše

Charles Koch byl vždy silně ovlivňován ekonomickými teoriemi Friedricha Hayeka a byl až fanatickým stoupencem volného obchodu bez státních omezení nebo regulací. Svou společnost pojal tak trochu jako experimentální laboratoř, kde si chtěl v praxi ověřit fungování Hayekových teorií. To se ovšem zdaleka ne vždy podařilo, docházelo k četným neúspěchům jako v každé laboratoři, kde se zkouší nové věci.



Inovativní způsob řízení

Například chtěl, aby jeho zaměstnanci mezi sebou vyjednávali služby tak, jako se to děje na běžném trhu. Jedno oddělení poskytovalo služby nebo produkty jinému a cena se určovala na základě tvrdých vyjednávání. Dopadlo to neslavně, sám Koch prohlásil, že se často utratilo 200 dolarů, aby se ušetřilo šest dolarů. Přesto to v jiných oblastech fungovalo. Jednotliví lokální manažeři měli někdy i větší pravomoci, ale také zodpovědnost než jejich nadřízení v centrále. Všichni se museli chovat maximálně tržně. Nebyl podstatný jen obrat, ale také režie. Každá pobočka měla fungovat jako samostatná jednotka. Zaměstnanci měli možnost vydělat si ohromné odměny, které převyšovaly nezřídka hodnotu jejich celoročního platu. Ovšem jen pokud přinášely odpovídající výsledky. Na druhou stranu se nijak nezdráhal propouštět zaměstnance a tvrdě s nimi vyjednávat. Když koupil továrnu na cívky společnosti DuPont v Ontariu, brzy vstoupilo 300 zaměstnanců továrny do stávky. Nelíbily se jim klauzule v kolektivní smlouvě, které umožňovaly například nahrazení zaměstnanců levnějšími agenturními pracovníky. Stávka trvala tři měsíce, ale Koch neustoupil a nakonec nové podmínky prosadil.

Koch osobně létal z pobočky na pobočku a prováděl školení zaměstnanců v tom, jak on chápal podnikání. Byl doslova apoštolem filozofie volného trhu. Pokud někdo nesdílel jeho pohled na svět, dříve nebo později se s ním firma rozloučila.

Ekologické problémy a obří pokuty

Kochův způsob řízení se ale promítl i do dalších jevů. Přílišná samostatnost manažerů některých provozů a snaha chovat se maximálně tržně vedla k tomu, že byly často ne úplně dodržovány ekologické předpisy, tedy jemně řečeno.  Kochovo podnikání proslulo milionovými pokutami, které opakovaně musela platit jeho společnost za poškozování životního prostředí. K větším porušením došlo v sedmi případech z let 1999, 2000, 2001, 2003, 2006 a 2009. Byla mezi nimi i pokuta ve výši 35 milionů dolarů z roku 2000, která byla do té doby vůbec nejvyšší pokutou, jaká kdy byla soukromé společnosti udělena za znečištění prostředí. Známá se stala i nehoda v texaském městě Lively, při které prasklo zkorodované potrubí společnosti s vysoce hořlavým butanem, který následně explodoval a zabil mladý pár, který právě projížděl kolem. Podle studie University of Massachusetts je Koch Industries 10. největším korporátním znečišťovatelem ovzduší v USA, a to i přesto, že firma tvrdí, že se z chyb poučila a věnuje velké prostředky na ekologizaci těžby.

Kromě pokut měl Charles Koch také párkrát opravdu špatnou ruku při svých investicích. V sedmdesátých letech za ropné prodělal 50 milionů dolarů na provozu supertankerů. 120 milionů dolarů utopil v zemědělské společnosti Purina Mills, která nakonec v roce 2000 zkrachovala.

Peníze na vzdělání a pro mládež

Nic z toho jej nikdy neodradilo a dál pokračoval na své cestě za úspěchem. Kromě byznysu se věnoval šíření svých ekonomických vizí a myšlenek. Založil několik vzdělávacích institucí a think-tanků, známý je zejména Cato Institute. Je také podporovatelem amerického politického hnutí známého jako Tea Party.

Koch věnuje velké prostředky také na filantropické účely, podporuje množství nadací a projektů spojených s mladými lidmi, za což získal několik ocenění včetně ceny Anthony Van Jonese od Baracka Obamy. Koch veřejně podpořil v minulých prezidentských volbách kandidáta Bernieho Sanderse, který byl považován za extrémně levicově smýšlejícího. Dokonce s ním souhlasil například v tom, že americká vláda by neměla podporovat velké korporace, ale peníze by měly směřovat k těm nejchudším.

Cesta Charlese Kocha za bohatstvím je v lecčems kontroverzní a není jednoduché ji hodnotit. Podnikání v ropném průmyslu vždy nese velké riziko environmentálních škod.  Je otázka, zda Kochovy společnosti nemohly věnovat větší úsilí bezpečnosti svých provozů na úkor efektivity výroby. Na druhou stranu jsou Kochovy filantropické projekty nesporně velmi užitečné. Jedno Charlesi Kochovi ale nelze upřít, a to, že vždy podnikal podle vizí, o kterých byl přesvědčen, že jsou správné a fungují.

Připravil Tomáš Chalupa, Reportáže z průmyslu

Reklamní blok

image
Reklama

PC Help
Více informací zde







image
Reklama

Mezinárodní veletrh drážní techniky, výrobků a služeb pro potřeby železniční a městské kolejové dopravy.
Více informací zde

image
Reklama

28. Mezinárodní stavební veletrh
Více informací zde








image
Reklama

Mezinárodní strojírenský veletrh je nejvýznamnější průmyslový veletrh ve střední Evropě.
Více informací zde