Společnost EVRAZ NIKOM, a.s., se zabývá výrobou vanadu, který dodává velkým ocelárnám. Výroba je stabilizovaná a stále mírně roste. Jako problém se jeví zejména nedostatek nových zaměstnanců a stárnutí těch současných. Mladí lidé se do tohoto typu práce totiž příliš neženou.

V našem posledním rozhovoru jste mluvil o tom, že máte za sebou období extrémně nízkých cen, které otřásly celým trhem. Jak to s cenami vypadá teď?

Poslední roky to bylo trochu jako na houpačce. Po extrémně nízkých cenách v roce 2017 byl v loňském roce naopak na trhu vanadu nedostatek a ceny enormně rostly. V současné době registrujeme opět poměrně razantní snížení poptávky, a tedy i cena se spíše snižuje. Nicméně naše firma má vzhledem k silnému vlastníkovi a hlavně díky zajištěné hlavní surovině poměrně stabilní pozici na trhu. I přes výkyvy poptávky a cen vyrábíme na plný výkon, udrželi jsme si stabilní ekonomiku i náš podíl na světovém trhu. Dává nám to prostor koncentrovat se na řešení technických problémů spojených například s variabilitou vstupní suroviny a s dostupností zařízení, abychom naši kapacitu mohli i nadále postupně navyšovat.

A to navýšení se podařilo?

Zvýšením efektivity se nám podařilo navýšit výrobu o zhruba pět procent. Také jsme zapracovali na tom, abychom ze vstupního materiálu získali více suroviny, tedy jsme zvýšili výtěžnost vanadu. To hraje při navýšení produkce samozřejmě také roli.

Už tři roky máte balicí linku i novou skladovací halu, areál již tedy máte dobudovaný?

Balicí linka byla původně plánovaná pro jednosměnný režim, dnes už tam pracujeme v dvousměnném provozu. Zájem o tyto balicí služby u našich zákazníků rozhodně je. V současnosti také probíhá akce na zlepšení logistiky v areálu, neboť máme problém s prostorem pro kamiony, což bylo potřeba se zvyšující se výrobou již akutně řešit. Jinak velké změny v našem areálu neprovádíme. Pro současnou kapacitu výroby je náš areál dostačující. Pokud bychom však někdy chtěli přistoupit k razantnímu navýšení výroby, pak by otázka prostorového uspořádání byla klíčová.

Jak to máte s odbytem, máte stálé zákazníky, nebo se to mění?

Situace s odbytem se samozřejmě mění, protože odběratelé na trhu hledají tu nejlepší kvalitu a cenu. Na druhou stranu vanad je pro řadu ocelí jednou z klíčových příměsí, takže registrujeme i tendenci koncových zákazníků uzavírat dlouhodobé kontrakty s upřednostněním jistoty dodávek. A naše firma může právě díky zajištěné vstupní surovině nabídnout stabilní produkci. Z tohoto důvodu můžeme být předním dodavatelem pro řadu velkých hráčů. V tom je naše nesporná výhoda oproti některým konkurentům.

Velké téma je životní prostředí, ekologizace výroby a uhlíková stopa, jak to máte v této oblasti?

My se dlouhodobě snažíme chovat zodpovědně k životnímu prostředí. Máme jednoduchou zásadu – pokud má být něco v zařízení, tak to v něm má zůstat a nemá to utíkat do vzduchu nebo do země. Mimo to jsme výroba, která nemá žádný tuhý odpad. Veškeré sekundární výrobky se dají využít v jiném odvětví, úlety z filtrů, smetky a jiné materiály potenciálně obsahující stopy vanadu vracíme do naší výroby. Naším hlavním úkolem tedy je udržovat zařízení v takovém stavu, abychom životní prostředí neohrozili.

Navýšili jste počet zaměstnanců?

Za poslední roky jsme navýšili naše stavy o dvě nové pozice. Nábor je obecně extrémně složitý. Ve firmě se nám zvyšuje průměrný věk zaměstnanců. Dnes je výjimkou, když přijde mladý člověk a chce pracovat rukama a dělat fyzickou práci. To pro nás představuje velký problém. Snažíme se tedy pro naše pracovníky vytvářet co možná nejlepší podmínky, ale do budoucna se určitě budeme muset zabývat alespoň částečnou automatizací, protože za pět až deset let nám jedna velká generace zaměstnanců začne pomýšlet na důchod a nebude je kým nahradit.

Není řešením zkusit zaměstnat cizince?

Zabývali jsme se touto myšlenkou, ale momentálně tím směrem jít nechceme. Pracovní režim cizinců je mnohdy odlišný od toho, co potřebujeme my. Z mého pohledu to je krátkozraké řešení, protože vysáváním pracovního trhu zemí z východu pouze kompenzujeme vysávání českého pracovního trhu ze západu a je jen otázkou času, kdy o takové pracovníky opět přijdeme. Navíc jsou zde potenciální rizika vycházející ze sociálních a kulturních rozdílů, otázka nastolení spravedlivých mzdových a jiných pracovních podmínek, zkrátka vidíme více komplikací než přínosů. Řešení je podle mého názoru v dostatečné motivaci pracovníků současných a v postupném přechodu k alespoň částečné automatizaci.

Ekonomové mluví o tom, že za dveřmi je další krize, jste na ni připravení?

Já bych skoro řekl, že se na tu krizi těším. Samozřejmě to bude pro firmu složité období, ale alespoň se narovná trh práce a lidé si začnou práce více vážit. Dnes mám mnohdy pocit, že si zaměstnanci podmínky diktují a zaměstnavateli nezbývá než plnit. Nemám zde na mysli ani tak otázku platů. V podstatě vítám, že se mzdy dělnických i ostatních profesí přibližují západním zemím, mohlo by to české pracovníky nalákat zpět do naší země. Ale vadí mi obecný nezájem o hodnoty, práce bez zodpovědnosti k zařízení, bez loajality k firmě. To se, doufám, s nějakou tou blížící se krizí změní k lepšímu.