Rozhovory

Pane europoslanče, Česká republika a logicky také celá Evropa čelí největší ekonomické krizi, která se dá přirovnat k válečnému konfliktu. Zároveň se teď také jedná o jedinečnou příležitost restartovat průmysl a ekonomiku, aby byla moderní, perspektivní, ekologická a udržitelná. Vy jste mladý vizionář, jaký je váš recept na restart?

Jste-li v krizi, je třeba investovat. Mizí-li pracovní místa, je logické, že stát realizuje projekty, které byly odkládány v dobách, kdy se naopak nedostávalo pracovních sil, a tím vyrovnává šok pro ekonomiku. Investujete-li, je třeba investovat do budoucnosti, ne do minulosti. Do odvětví, která vás posunou. V současnosti modernizace znamená digitalizovat a dekarbonizovat ekonomiku. Data jsou ropa 21. století, takže pokud chceme přestat spoléhat na spalování pravěkých organismů a přejít k chytrým řešením, teď je čas.

Ursula von der Leyenová nedávno představila plán Next Generation EU, o co se přesně jedná?

Měl by to být velký investiční plán, detaily se teprve ladí, ale v zásadě jde o výše uvedené. Evropa je velká, je to velmoc sama o sobě a nemůže spoléhat, že za ni problémy vyřeší někdo jiný. Takže prostě připravuje vlastní hospodářskou politiku, aby vyřešila hospodářskou a klimatickou krizi, které pozorujeme kolem sebe.

Velice často slyšíme, že my jako občané ČR nebudeme ručit za závazky – a už vůbec ne je splácet – států typu Itálie, Španělsko nebo Řecko. My jenom dodáme, že ČR je vysloveně závislá na exportu do EU a že 74 procent celkového exportu jde pouze do 10 zemí EU. Můžete svými slovy vysvětlit našim čtenářům, že ČR jako malá země potřebuje silnou a společnou EU?

Vy to vlastně říkáte – naše hospodářství hodně spoléhá na vývoz do zbytku Evropy. Pokud se zbytek Evropy začne hospodářsky hroutit a lidé v ostatních zemích ztratí chuť kupovat české zboží, skončí na pracovních úřadech čeští občané. Jde tu o současné hospodářství, ne minulost – nikdo nás nenutí, abychom přejímali řecké nebo italské dluhy, které vznikly v době před 20 lety.

Premiér Andrej Babiš nedávno prohlásil, že nechce být „troublemaker“, když tedy všichni v EU souhlasí, že dojde k použití nástroje na restart ekonomiky formou 750 miliard eur. Jak brzo může dojít ke konkrétní dohodě všech členských států?

Počítám, že hrubá dohoda by mohla být v červenci. Ono bude záviset na detailech, které zatím ladí ostatní. Většina členských států totiž řeší, jak to udělat, zatímco Česko je pořád ještě myšlením zamrzlé v otázce, jestli máme něco dělat.

Naše ministryně financí Alena Schillerová se ráda chlubí tím, jak si Česká republika půjčuje za minimální úrok na finančním trhu, a to samozřejmě díky naší české měně. Prosím o váš komentář, jak jsou na tom okolní státy platící eurem.

Podívejte se na úroky desetiletých státních dluhopisů. Ty české vycházejí číselně někde mezi Itálií a Španělskem. Je určitě pravda, že Maďarsko nebo Rumunsko, které nemají euro a startovaly z horších pozic, jsou na tom hůř. Já si ale myslím, že chceme hrát první ligu, kde je v tuhle chvíli Německo nebo třeba Slovensko.

Když se u nás v Česku řekne green deal, většina občanů si bohužel představí jenom solární byznys. Můžete nám, prosím, popsat, o co všechno se v zeleném údělu jedná?

Pod tím názvem se skrývá obecná snaha řešit škody, které naše civilizace způsobuje na životním prostředí. Ty návrhy pokrývají všechny aktivity, ať už jde o energetiku, dopravu, zemědělství, nebo zahraniční politiku. Souhra je důležitá, ten zastřešující název je vybrán proto, aby pravá ruka věděla, že levá ruka na tom taky dělá.

V jaké zemi v EU jsou nejdále s digitalizací?

Vždycky záleží na tom, jestli se ptáte na e-government, kyberbezpečnost nebo na jaký aspekt digitalizace konkrétně. Myslím, že obecně je dobrým příkladem Estonsko. Vyhráno ale není nikde a snažit se musí i Evropská unie jako taková, změny jsou třeba. Jsem rád, že se nám například podařilo přesvědčit Evropský parlament, aby se postavil za používání svobodného softwaru v evropských institucích. V tuhle chvíli nesmyslně vyhazujeme obrovské množství peněz za vendor lock-iny neevropských společností.

Teď v období pandemické krize se jasně ukázalo, že digitalizace našeho státu, naší státní sféry je absolutně nezbytná. Máte spočítáno, kolik státních úředníků nebude potřeba a jaká částka by se ušetřila?

Nechci střílet nějaká čísla od boku, protože to hodně závisí na strategii. Dovedu si třeba představit, že Evropská unie vyvine nějaký (svobodný) software, který pak budou moct nasadit obce po celé Evropě. Například dobrý nástroj na zobrazování rozpočtu využije vesnice v jižních Čechách stejně jako v Portugalsku, stačí, když české i portugalské ministerstvo pro místní rozvoj zajistí lokalizaci a podporu. Takže podle toho, jak zvládneme využívat tyhle možnosti, můžeme stáhnout náklady na polovinu nebo na třetinu.

Vláda chystá miliardovou pomoc médiím. Máte k tomu nějaké bližší informace?

Asi jenom to, co vím z vládních médií. Dělám si trochu legraci, ale asi chápete, co myslím. Současný systém a z něj vycházející vládní návrh hodně protežuje silná zavedená média. V některých případech směřuje finanční injekce přímo k médiím vlastněným lidmi z vlády. Malé, začínající či nezávislé projekty jsou v tomto systému bity. Rozvoj internetu a svoboda s tím spojená otevřely prostor k daleko svobodnější a férovější soutěži, bohužel tradiční společnosti využívají každé příležitosti si tržní podmínky uměle ohnout zpátky ve svůj prospěch.

Jak všichni víme a vidíme, rozhoduje ten, kdo je ve vládě. Tady se jasně ukazuje, že rozhoduje volič u voleb, a teď nás čekají dva důležité volební roky, které máme před sebou. Co byste vzkázal všem našim občanům?

Asi bych všem popřál kvalitní informace pro rozhodování. Je naprosto v pořádku nevolit Peksu, Piráty nebo jakoukoli jinou stranu, která dotyčnému vadí. Ale člověk by měl mít dobré informace a rozhodovat se podle nich. To, co děláme, bychom měli zakládat na datech, na tom, jaká je skutečnost, ne na pocitech, mýtech a pověrách.

Připravil Marek Rottenborn