Rozhovory

Vaše společnost zaměstnávala loni zhruba 700 zaměstnanců, k tomu kolem 40 agenturních pracovníků. Jak to vypadá se zaměstnaností u vás nyní, po odeznění první vlny epidemie covidu-19?

Na začátku roku jsme zaměstnávali asi 35 agenturních pracovníků. Od letošního června již žádný z nich u nás nepracuje. Postupně se nám je podařilo nahradit a zvýšenou produktivitou práce jsme dokonce několik dalších pracovních míst uspořili. Lidí na trhu práce je nedostatek, mimo jiné i proto, že pokračuje umělá zaměstnanost díky programu Antivirus (bude přecházet na kurzarbeit), což není příjemné nám ani okolním firmám, které rovněž potřebují nabírat zaměstnance. Určitě si nepřejeme zvyšující se nezaměstnanost, na druhou stranu bychom ale přivítali, kdyby se situace na trhu s pracovními silami stabilizovala. Velký nedostatek lidí na trhu práce byl fenoménem posledních dvou let, kdy byly firmy pod tlakem a musely zvyšovat mzdy vysoko nad úroveň skutečného navýšení produktivity práce. Tato nákladová zátěž zhoršovala konkurenceschopnost na trhu, bylo potřeba hledat úspory jinde, došlo k posunu různých investic apod. Naším cílem je stabilizace personální situace ve firmě v dlouhodobém horizontu.

Vaše společnost jako jediná v České republice provozuje dvě stě metrů dlouhou pec na výpal dinasu, která musí z technických důvodů pracovat neustále. Jaká opatření jste přijali pro případ, že by se vaši zaměstnanci museli uchýlit do karantény?

Z ekonomických důvodů je nutné všechny naše tunelové pece udržovat v neustálém chodu. V měsíci září jsme zahájili provoz nově rekonstruované pece, která je 154 metrů dlouhá a umožňuje pálení šamotu i dinasu. Je to zatím naše největší investice v novodobých dějinách firmy ve výši 100 milionů korun. Co se týká nového fenoménu covidu-19, učinili jsme řadu opatření – máme nainstalována bezdotyková čidla a kontrolní rámy pro měření teploty, reorganizovali jsme všechna pracoviště i sociální zázemí tak, abychom fungovali v režimu bezpečné vzdálenosti a dezinfekce rukou. Nedoporučovali jsme zahraniční dovolenou a naši zaměstnanci, kteří přesto odcestovali, měli nařízenu třídenní domácí karanténu a poté dvoutýdenní nošení roušky. Zaměstnáváme 700 osob ve čtyřech lokalitách, a proto je snad nejdůležitější neustálá osvěta – upozorňování na rizika a jak jim předcházet. Zatím jsme neměli jediného pozitivně testovaného zaměstnance. 

Vaše produkty, žáruvzdorné materiály pro užití v obytných domech i pro průmysl, z 85 procent vyvážíte do zahraničí. Na druhé straně dovážíte křemenec na výrobu dinasu ze Slovinska. Do jaké míry tento export a import zkomplikovala omezení přijatá kvůli zamezení šíření koronaviru?

Ve Slovinsku máme dceřinou společnost a omezení se nás nijak nedotkla. Pokud se jedná o export, potýkali jsme se mimo jiné hlavně s nedostatkem přepravních kontejnerů, které dodává na trh především Čína. Byla to jedna z příležitostí si uvědomit, do jaké míry je světová ekonomika na této velmoci závislá. Všechny tyto potíže se ale podařilo vzájemnou komunikací s klienty vyřešit. Obavy v nás spíše budí budoucnost. Jsme zapojení do velkých projektů, jeden z nich se realizuje například v Japonsku a zákazník od nás požaduje, aby součástí dodávky byla i doprava. Je to projekt na dva a půl roku a my s mírnou nadsázkou nevíme, co bude zítra, jak bude fungovat mezinárodní automobilová a námořní přeprava, jaké budou ceny atd.

Těžkou práci ve vašem závodě jste plánovali nahradit roboty. Podařilo se vám tento cíl splnit?

V našem oboru záleží na poměru složitosti objednávaného zboží. Z minulosti víme, že některé velké projekty mohou obsahovat až 1800 různých tvarů cihel. Pokud bychom museli robot po hodině činnosti přeprogramovat, bylo by pro nás jeho využití neekonomické. Roboty tedy můžeme aplikovat u velkých sérií, jako je výroba komínových trubek ve Svitavách, tam máme dva nové „chytré stroje“. Podobně jsme instalovali robot pro lisování, odebírání a balení magnetitových cihel, jejichž manipulace je vzhledem k velké hmotnosti náročná. V plánu máme i další instalace robotů. Nicméně jak jsem výše popsal, záleží na struktuře získaných zakázek. Jsme si vědomi toho, že robotizace výroby je jedním z hlavních řešení, jak v budoucnu nahrazovat těžkou práci našich zaměstnanců.

Váš vývoj pracuje na náhradách surovin, jejichž dostupnost má zhoršující se tendenci či cenová hladina je příliš vysoká. Které suroviny to jsou a jak se tento záměr daří?

V současné době nakupujeme mullitické suroviny, např. Mulcou z USA, lehčené lupky, korundy a silimanity. Náš vývoj se snaží některé ze surovin nahrazovat, jednou z hlavních příčin je eliminace závislosti na dovozu těchto surovin ze zahraničí. Z pochopitelných důvodů nemůžu být více konkrétní. Spolupracujeme na těchto i jiných dalších úkolech a projektech s vysokými školami, jako je ČVUT v Praze či Masarykova univerzita v Brně, i s dalšími odbornými institucemi. Účastníme se různých odborných konferencí v oblasti keramiky po celém světě, kde také přednášíme. Snažíme se být v tomto směru velmi aktivní.

V roce 2018 činil váš obrat 1,203 miliardy korun při zisku přes 50 milionů korun před zdaněním. Jakých hospodářských výsledků jste dosáhli vloni a jaký je váš odhad pro letošní rok?

V roce 2019 jsme dosáhli obratu 1,38 miliardy korun a zisk před zdaněním činil zhruba 47 milionů korun. Letos očekáváme, kvůli již zmiňované rekonstrukci tunelové pece, mírný pokles. To znamená, že předpokládáme obrat kolem 1,2 miliardy korun a zisk před zdaněním mezi 15 a 20 miliony korun. Samozřejmě že vliv na naše hospodaření měly i organizační zásahy ve výrobních divizích, kde jsme upravili pracovní režim tak, aby se směny mezi sebou nepotkávaly a abychom neohrozili v případě výskytu covidu výrobu v celé firmě.

Kolik procent z obratu investujete zpětně do výzkumu a vývoje?

Jsou to jednotky milionů korun za rok.

Uvítal byste, kdyby se Česká republika stala součástí eurozóny?

Exportujeme většinu naší produkce, to znamená, že čím je koruna slabší vůči euru, tím je to pro nás výhodnější. Na druhou stranu u dlouhodobých projektů musíme počítat se změnami kurzu a smluvně se proti nim alespoň do jisté míry pojišťujeme. Tento prvek ve smlouvách je určitým rizikem pro naše zákazníky do budoucna, tudíž se logicky odráží v navýšení celkové ceny, která toto riziko v sobě eliminuje. Cestou ke stabilitě obchodních vztahů by tedy bylo euro přijmout. Zhodnotit všechna pro a proti je nicméně velmi problematické. Ve prospěch národní měny zase mluví např. fakt, že centrální banka má nástroje, jak zmírnit případné krize, a stabilita eura jako měny je zasažena rovněž nezodpovědným chováním zemí na jihu eurozóny, které již dávno překročily maastrichtská kritéria.

Je pro vás plán na obnovu Evropské unie, který je významně podmíněn realizací zeleného údělu EU, hlavně novou příleži-tostí, nebo vidíte i rizika?

Myslím, že při jistě oprávněné a potřebné péči o naše životní prostředí je třeba brát v úvahu všechny souvislosti, jako například když se hovoří o elektromobilitě, za jakých podmínek se těží lithium do baterií nebo jakou uhlíkovou stopu za sebou nechávají velká letadla a kontejnerové lodě. Myslím, že větší rozvahu a rozhled by si zasloužily také atomové elektrárny, jejichž rychlým a neuváženým odstavováním bez použití zdravého selského rozumu si zaděláváme na problémy v budoucnu. Bohužel některá politická rozhodnutí občas postrádají zapojení pragmaticky přemýšlející odborné veřejnosti do diskuze předtím, než jsou vyslovena. Na závěr mi dovolte, abych popřál všem čtenářům Reportáží z průmyslu, ale i všem lidem v naší zemi, aby zůstali zdraví a nad věcí, a přeji všem pevné nervy a odhodlání. Společně to zvládneme!