fbpx

Aplikovaná věda i výzkum a průmyslové inovace se by se měly propojit a realizovat ve vzájemné spolupráci. Výsledkem této kooperace pak musí být finální produkt, jehož výrobcem bude jednoznačně česká firma, která jej bude přímo dodávat na trh. Je třeba zabránit tomu, aby z inovačních procesů těžily zahraniční společnosti, které by nové poznatky a technologie přesunuly z České republiky do jiných zemí, navýšily přidanou hodnotu vlastních výrobků a jejich prodejem si vytvořily zisk, jenž by ale měl patřit našemu průmyslu. To si myslí majitel a generální ředitel české rodinné firmy SOMA spol. s r. o. Ladislav Verner (viz foto).

Soma je společnost, která vyrábí flexotiskové stroje a zařízení na zpracování flexibilního obalového materiálu. Tyto produkty můžeme zcela jistě zařadit do kategorie high-tech. Ladislav Verner předkládá srozumitelný recept na to, jak využít koronavirovou krizi jako příležitost pro české průmyslové firmy.

Program na podporu inovací typu projektu The Country for the Future coby součásti inovační strategie České republiky pro roky 2019–2030 žádný stát nepotřebuje. Potřebujeme konečné produkty v českých rukou. Průmysl založený na subdodávkách nefinálních výrobků vede jen k bankrotu, myslí si Verner. Také se domnívá, že česká vláda zatím nic konkrétního pro transformaci převážně subdodavatelské ekonomiky na efektivní hospodářství založené na vysoké přidané hodnotě neudělala. Vládní kabinet se podle Vernera zabývá zcela jinou agendou, než jak zvýšit konkurenceschopnost domácích produktů na světovém trhu a přiblížit se ekonomickou výkonností našim západním sousedům.

Vláda o bezvýchodnosti naší subdodavatelské ekonomiky ví, ale nic nedělá

Hospodářskou krizi, která přišla v době pandemie covidu-19, z 80 procent nezpůsobila opatření proti šíření této virové infekce. Příčiny hospodářského propadu spočívají dominantně ve stavu naší ekonomiky. Lidé na kompetentních místech již řadu let vědí, že změna musí přijít, a jenom z pohodlnosti či bezradnosti tuto transformaci oddalují. Ladislav Verner je přesvědčený, že koronavirová krize jen zvýraznila dlouhotrvající a strukturální problém české ekonomiky, kterým je závislost na zahraničních firmách. Obává se, že rozpočtový deficit ve výši půl miliardy korun nedokáže náš stát s vazalským charakterem ekonomiky nikdy splatit.

Podle Vernera náš největší obchodní partner Německo a další země západní Evropy svá hospodářství navíc transformují. „Prodej aut neklesl jen kvůli covidu-19, ale i proto, že se německé automobilky přiklánějí k elektromobilitě,“ řekl Verner. Průmysl západní Evropy přechází zcela zřejmě na udržitelnou, ekologickou a bezuhlíkatou produkci, která vyžaduje nové, moderní výrobní postupy s využitím digitalizace, automatizace a robotizace. S tím souvisí maximální zapojení vědy a výzkumu do výroby.

Verner dodal, že v důsledku toho Česko, které do značné míry stojí na výrobě pro klasický automotive, může přijít o většinu zakázek od evropských automobilek. „Toho se bojím. V příštích deseti letech mohou lidé u nás přijít o práci a s vysokou nezaměstnaností mohou přijít sociální konflikty,“ konstatoval Verner. Přehlížení rostoucích rizik, která představuje zkostnatělý domácí průmysl, přirovnal k odsouvání řešení důchodů. „V důsledku toho čekám, že se budou v následujících letech snižovat výdaje na školství, zdravotnictví, kulturu a podobně,“ míní Verner.

Jak ven ze začarovaného kruhu

Ladislav Verner se domnívá, že jediným východiskem, jak se vyhnout blížící se hluboké krizi v ČR, je transformace ekonomiky na produkci finálních výrobků s vysokou přidanou hodnotou, tedy, jak říká Verner, „s vysokou mírou lidského umu“. Podle něj je potřeba začít podnikat tak, aby se předmět podnikání stal předmětem touhy, nikoli volby. Vernerovým návodem k tomuto cíli jsou inovace. Je přesvědčený, že vyrábět a nabídnout na světovém trhu lze cokoli, pokud to výrobce dokáže jako konečný produkt jakkoli zdokonalit. „Cesta k prosperitě není v subdodavatelství, ale v malých a středních nezávislých rodinných firmách, které stojí na vlastním finálním výrobku, prodejném v opakované výrobě do celého světa. Ten garantuje kontakt s konkurencí i se zákazníkem,“ řekl Verner.

Zdůraznil dále, že jediná cesta, jak se vyléčit z „rakoviny“ subdodávek, jsou investice do vývoje a aplikovaného výzkumu. „Znalosti jsou skvělé, ale teprve až je dokážete vtělit do výrobních technologií, přinášejí peníze,“ míní Verner. Poznamenal také, že vyvést české hospodářství ze slepé uličky mohou jen domácí výrobci, kteří nejen přijdou na trh s vlastním inovovaným produktem, ale také zvládnou marketing a obchod, orientují se v daném segmentu trhu a jsou schopní z něj čerpat potřebné informace a analyzovat je pro nasměrování svého vývoje finálních produktů. „To firma zaměřená na subdodávky nikdy nedokáže. Chybí jí kontakt s trhem,“ upozornil Verner.

Vláda musí přestat podporovat strategická partnerství zahraničních firem

Podle Vernera je třeba, aby tuzemští majitelé průmyslových firem využili příležitosti, kterou nabízí „covidová krize“, a vytvořili si svůj vlastní finální výrobek s vyšší mírou lidského umu, který můžou prodat komukoliv na světovém trhu, a získat tak nezávislost.

Jak Verner dodal, i když se nejedná o zavedenou firmu, může společnost nabídnout takové inovativní výrobky, které dostanou zákazníka do výhody oproti jeho konkurenci, a proto bude mít zájem o koupi. Rozhodující je podle Vernera kvalita a neustálé inovace, které udrží firmu v jejím oboru mezi elitou. „Steve Jobs. Ten umožnil lidem zvětšovat text a obrázky na obrazovce iPhonu prsty, čímž porazil na trhu kralující Nokii. Pak si u svého výrobku mohl diktovat ceny. A lidé mu za to rádi zaplatili,“ objasnil Verner.

Jako příklad zmínil také výrobce brýlí. Ty lze na trhu prosadit nějakou originalitou, třeba lehkostí, účelností a podobně. Výrobce musí mít svůj vývoj, marketing, prodej a svou finální montáž, servis. Ostatní udělá nejlevněji subdodavatel. Vlastník finálního výrobku jej nakonec prodá za tržní hodnotu, a ačkoliv výrobní cena brýlí může být 40 eur, vlastník výrobku je prodá za 140 eur. „A tento rozdíl, to je ta přidaná hodnota lidského umu. Tedy nápad, výrobní postup a také analýza trhu a další záležitosti. K tomu je potřeba vzdělání a dovednost,“ uvedl Verner.

Ladislav Verner je přesvědčený, že pokud český stát přestane podporovat zahraniční firmy investičními pobídkami nebo nově podepsanými memorandy o podpoře jejich investičních projektů, postupně se přesunou dále na východ, kde budou mít o jejich strategická partnerství zájem. Tato krize s sebou sice přinese nemalé problémy, ale vytvoří příležitost pro inovativní domácí firmy, aby zaujaly jejich místo v České republice.

Finální výrobek a inovace jsou jediná možná cesta k vyšší přidané hodnotě

Ladislav Verner tvrdí, že v české ekonomice se všechny politické generace řídily heslem „Nemusí to být, ale musí to vypadat“. V této souvislosti upozornil na různé a nekonečné politické proklamace o podpoře výzkumu a vývoje, inovací a podobně, ačkoli se podle jeho soudu vždy jednalo o prázdné fráze bez praktických efektů.

„Inovační strategie České republiky přichází po třiceti letech. To je pozdě. Kde není finální výrobek, není co inovovat. Chceš-li dosáhnout něčeho cenného, musíš se poměřovat s nejlepšími na světě,“ řekl Verner.

Zdůraznil pak, že inovace a vývoj jsou jediným způsobem, jak se mohou české firmy vyrovnat větším a movitějším konkurentům ze západní Evropy. Vyrábět vlastní produkty a investovat do drahých technologických inovací je podle něj jedinou cestou, s níž se tuzemské firmy mohou časem přiblížit producentům z Německa nebo Rakouska. Jak ještě připojil, pro vývoj a inovace je zásadní, aby se řídily potřebami zákazníků. Nejlepší je pak vyrobit něco, co ještě neexistuje a co by pomohlo řešit problémy odběratelů, tedy poskytlo jim výhodu oproti jejich konkurenci.

„Česko musí mít ambici opustit pozici prostého subdodavatele pro zahraniční globální firmy. V následujících pěti až sedmi letech máme poslední šanci. Pokud ji nevyužijeme, zůstane Česku role nádeníka pro ekonomicky úspěšnější Německo,“ varoval Verner.

Vlastním podnikáním příkladem

Ladislav Verner firmu založil v roce 1992 a postupně z bývalé Tesly Lanškroun, která byla do velké míry závislá na subdodávkách, vybudoval mezinárodně uznávaného výrobce technologicky špičkových a inovativních flexotiskových strojů. Od technologického vývoje přes konstrukci a výrobu až po marketing a prodej produktů finálnímu odběrateli si firma vše zajišťuje sama, a maximalizuje tak přidanou hodnotu. Ze statistiky Exportní garanční a pojišťovací agentury (EGAP) vyplývá, že Soma má vývoz pojištěn do 65 států, od Jižní Ameriky a Afriky přes vesměs všechny evropské země až po Dálný východ či Nový Zéland. Odbytištěm produktů Somy je potravinářský a maloobchodní průmysl, kde se flexotiskem tiskne až 70 procent obalů výrobků, od potravin přes farmaceutiku až po hygienické přípravky. Odběrateli jsou korporace Nestlé, Unilever, PepsiCo či Procter & Gamble a další.

Flexotiskové stroje Soma předčí konkurenci kupříkladu v originální technologii „advanced bounce control“, která eliminuje takzvané odskoky při tisku, a zvyšuje tak jeho rychlost. Zařízení mají vysokou adaptabilitu a variabilitu. Ke stroji lze například dodat jednotku s technologií cold seal, která nanáší na obal lepidlo.

Kromě spolehlivosti vynikají stroje Soma také vzhledem. Design flexotiskového stroje Optima navržený designéry Davidem Rosinaiem a Přemyslem Kokešem získal v roce 2014 jedno ze dvou nejprestižnějších světových ocenění v průmyslovém designu iF Design Award. Obrat společnosti Soma činil loni zhruba 900 milionů korun, z čehož nákup komponent představoval 400 milionů korun. Firma zaměstnává v současnosti 250 osob a nepřímo u subdodavatelů dalších 1300 pracovníků.

Ladislav Verner vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Od roku 1981 působil devět let jako vývojový konstruktér a vedoucí projektant divize jednoúčelových strojů v Tesle Lanškroun. V roce 1990 se stal jejím ředitelem a o dva roky později divizi s celkem 330 zaměstnanci koupil na úvěr za 43 milionů korun.

Diskuze

Doporučujeme

Huhtamaki je globální firma vyrábějící obaly na bázi vlákniny pro čerstvé potraviny a nápoje.

„Opcenter Scheduling nám pomohl zkrátit plánovací čas, zoptimalizovat řazení zakázek do výroby a plnit včasně požadavky zákazníka. Zlepšili jsme také využitelnost strojů“

Peter Kristofčák hlavní plánovač, Huhtamaki Česká republika

1,2 bilionu korun, které svět ještě neviděl

Podle ministerstva financí vláda na jaře slibovala v souvislosti s koronavirovou krizí pomoc ekonomice ve výši bezmála jednoho a čtvrt bilionu korun. Ve skutečnosti stát podpořil české hospodářství pouze necelou pětinou ze slibované částky. Přitom podnikatelé i v době krize odvedli do státní pokladny daně, které v podstatě o 111 miliard převýšily odhad příjmů rezortu financí. Na záruky bankovních úvěrů firmy využily jen 64,2 miliardy z 500 miliard nabízených státem. Přes všechny spasitelské proklamace vláda nebyla schopná ekonomiku podpořit ani z 20 procent. Ne, že nechtěla, jednoduše to při svém chaotickém a improvizačním stylu řízení země nedokázala.