Novinky

Podle aktuálních dat aplikace CRIBIS společnosti CRIF – Czech Credit Bureau vlastní 18 % firem s jedním českým vlastníkem majitel starší 60 let. V absolutním vyjádření jde přibližně o 44 tisíc podniků, u nichž lze v nejbližších letech očekávat předání nebo prodej. Naopak pouze 5 % firem má jediného většinového vlastníka mladšího 30 let.

Rodinné podniky přitom tvoří významnou část českého segmentu malých a středních firem, který představuje páteř ekonomiky. Významná část těchto podniků působí právě ve výrobě a logistice. Právě zde je generační výměna mimořádně citlivá, protože se nejedná jen o změnu vlastníka, ale o předání technologicky, kapitálově i personálně náročného provozu.

Výrobní a logistické podniky jsou kapitálově náročné. Stroje, haly, skladové technologie, vozový park, bankovní financování, leasingy, stovky zaměstnanců. Zatímco u firem ve službách může být přechod relativně plynulý, zde se každá chyba rychle projeví v cash flow. „Výrobní firma není projekt, který se dá předat přes víkend. Je to komplexní organismus, kde se potkává technologie, finance, obchod a lidé. Pokud nástupce nemá zkušenost s řízením provozu a peněžních toků, riziko je extrémní,“ říká Arnošt Čáp, prokurista pro Čechy ze společnosti JPF Czech.

Podle zkušeností JPF, která se dlouhodobě věnuje řízení a restrukturalizaci firem, je právě absence systematické přípravy nástupce nejčastější slabinou.

Mnoho výrobních podniků stojí na osobnosti zakladatele. Ten zná výrobu do detailu, osobně vyjednával s klíčovými odběrateli a často má silný vztah s bankou i zaměstnanci. Firma je na něj navázaná nejen provozně, ale i mentálně.

Druhá generace ale často nechce nebo neumí převzít stejný model řízení. Mladší generace má jiná očekávání, jiný styl práce a někdy i jiné profesní ambice.

„Setkáváme se s tím, že majitel předpokládá automatické převzetí firmou dětmi. Jenže realita bývá jiná. Děti často nechtějí trávit dvanáct hodin denně ve výrobní hale nebo nést odpovědnost za stovky zaměstnanců. Pokud se o tom otevřeně nemluví roky dopředu, vzniká problém,“ dodává Čáp.

„Ve výrobě a logistice dnes nestačí jen udržovat provoz. Firmy musí investovat do automatizace, digitalizace a procesního řízení. Pokud nástupce nemá drive a schopnost změny, firma stagnuje a postupně ztrácí konkurenceschopnost,“ upozorňuje Arnošt Čáp.

Výrobní a logistické firmy jsou často klíčovými zaměstnavateli v regionech. Selhání generační výměny zde neznamená jen rodinný problém. Znamená ohrožení desítek až stovek pracovních míst, návazných dodavatelů i lokální ekonomiky.

Podle zkušeností JPF přichází mnoho majitelů řešit nástupnictví až ve chvíli, kdy je jim přes šedesát let a firma je na jejich osobě plně závislá. Příprava přitom ideálně trvá pět až deset let. „Generační výměna není jednorázový akt, ale proces. Největší chybou je začít ho řešit rok před odchodem. Pokud majitel nechce, aby jeho životní dílo skončilo nebo bylo prodáno pod tlakem, musí plánovat s velkým předstihem,“ doporučuje Čáp.

Český průmysl stojí před tichou vlnou generační obměny. U některých firem proběhne hladce. U jiných rozhodne o tom, zda budou existovat i za deset let. Otázka tedy nezní, zda generační výměna přijde. Otázka zní, kdo ji zvládne řídit.