Rozhovory

Technika ho lákala odmala, právě i díky tátovi, který ho k ní přivedl. ModelTech je poměrně mladá firma, funguje teprve pátým rokem, ale její zaměstnanci včetně majitele disponují rozsáhlými a dlouholetými odbornými zkušenostmi. Sám Petr Kašpar nastoupil hned po škole jako konstruktér do společnosti Continental v Jičíně, která vyrábí brzdové systémy. „Absolvoval jsem průmyslovou školu v Jičíně, potom jsem šel ještě na vyšší odbornou školu. Na průmyslovce jsem studoval obor elektro a počítačové systémy, VOŠ už byla zaměřená právě na strojírenství a obrábění. Tam jsem poprvé začal na počítači tvořit 3D modely a neskutečně mě to chytlo. Poté jsem ještě vystudoval Univerzitu Pardubice, ale nejvíc mi stejně dala VOŠ, protože jsme museli absolvovat dlouhodobou praxi, kterou jsem měl právě ve společnosti Continental. Všechny moje odborné práce – absolventská, diplomová i disertační – byly zaměřeny na hlučnost brzdových posilovačů. Vycházely z praxe a moje řešení, která jsem v nich navrhoval, přinesla firmě nemalé úspory,“ vzpomíná Petr Kašpar. 

V Continentalu strávil bezmála dvacet let, nejdřív jako řadový konstruktér, potom coby zástupce vedoucího konstrukce a nakonec šéf kvality. „Asi před deseti roky jsem odešel pracovat do Prahy pro indickou společnost působící v oblasti inženýringu, kde jsem řídil sto nejen konstruktérů, ale i jiných technických pracovníků. Tam se mi v hlavě začala rodit myšlenka na založení vlastní firmy. Na začátku měl ModelTech jednoho konstruktéra, dnes jich má patnáct. Jsme zaměření na nákladní automobily a kolejová vozidla.“ 

Co ta nákladní auta?

Nejdřív jsem se chtěl zaměřit na kolejová vozidla, ale získal jsem jako klienta společnost F.X. Meiller, což je v současné době můj největší zákazník. Pro ně navrhujeme korby, kterých je spousta druhů – velké, malé, střední, hliníkové, ocelové, tepelně izolované. Materiálů, které automobily převážejí, je celá řada a my pro ně navrhujeme konstrukční řešení odpovídající korby včetně hydrauliky. 

Nabízíte externí konstrukční služby, vaším produktem je de facto výkres. Proč si to zákazník nenakreslí sám? 

Buď nemá dostatečné kapacity nebo třeba nedisponuje potřebným softwarem. Jsou také i případy, že klient má pouze výrobní program, ale ne konstruktéry, kteří pro požadovaný produkt vytvoří potřebnou dokumentaci. Ale většinou si nás najímají firmy, které nemají potřebnou kapacitu v daný okamžik. Mají hodně práce a nedostatek svých lidí, a proto některé projekty zadávají externě. 

Co obvykle řešíte? 

Většinou řešíme konkrétní úkol nebo projekt. Třeba u tramvají, kterými v Praze běžně jezdíte, testujeme kabelové svazky nebo pracujeme na montážních přípravcích. 

Co rozhoduje o tom, že si vás zákazník najme? 

Je potřeba mít tým dobrých konstruktérů se zkušenostmi z různých oblastí, a když je nemají, tak se postarat o to, aby je pokud možno co nejrychleji získali. Když začíná nový projekt, není výjimkou, že jsou dva tři konstruktéři měsíc až půl roku u zákazníka, kde čerpají informace pro jeho úspěšné zpracování.

Čerpají informace – znamená to, že v tu dobu nic neprodukují? 

Zákazník má své oddělení konstrukce, kde sedí zkušený člověk, který rýsuje třeba dvacet let. Můj konstruktér sedí vedle, dostává nejdřív menší úkoly, poté náročnější a postupně proniká do problematiky. Po pár měsících až půl roce je schopný pracovat samostatně. Když má jakýkoli problém, který nedokáže řešit na místě, jsme tu my, abychom mu pomohli. 

Kde berete schopné konstruktéry? 

Bez kontaktů a známostí to nejde. Když jsem viděl, že je někdo naladěný na stejnou vlnu a má zkušenosti, snažil jsem se s ním domluvit. Základem je odbornost, na ní se staví, potom komunikace a otevřenost. To jsou nejpodstatnější vlastnosti, bez nichž by to absolutně nešlo. Ne každý konstruktér, kterého potkáte, je schopný tuhle práci dělat právě proto, že nestačí umět profesi, ale člověk musí být zároveň dobrý komunikátor. U nás to funguje tak, že každý konstruktér má svůj protějšek u zákazníka, se kterým si předává práci. Na některé projekty nasazuji team leadera, který přebírá práci, rozděluje ji mezi naše konstruktéry a výsledek pak předává zákazníkovi. Vše záleží na koncepci projektu. 

Výsledkem je výkres? 

Už to nejsou jenom výkresy, ale také 3D modely. Spousta zákazníků už dnes výkresy ani nechce, stačí jim poslat výstup ve 3D, což slouží jako zadání pro obráběcí stroje nebo svařovací roboty. 

Je vůbec nutné umět rýsovat rukou? 

Starší kolegové nebo ještě i já jsme v tom vyrůstali, na průmyslovce i vysoké škole jsme ještě rýsovali tuší. Já si myslím, že tvorba rukou je nesmírně důležitá, nakreslit čáru chvilku trvá, mozek u toho řeší, odkud a kam povede, a rozvíjí to nějaké uvažování. Myslím, že tohle mladé generaci chybí. Když děláme výběrová řízení, dáme uchazeči papír a tužku a musí něco namalovat od ruky, abychom zjistili, jakou má prostorovou představivost. Někteří na tom ztroskotají, protože pracují jenom na počítači a pořádně nemají představu, co vlastně konstruují. Proto i já se snažím k tomu vést své děti, jako mě k tomu vedl můj táta. 

Vy sám ještě něco konstruujete? 

Občas se do toho kolegům přimíchám, ale mým hlavním úkolem je obchod. Jezdím po firmách a snažím se sehnat nové zákazníky, nové projekty. 

Konstrukce je to jediné, co nabízíte?

Máme i testovací inženýry, ti pracují třeba u zákazníka v Berlíně, kde testují soupravy metra, měří funkčnost brzd, tlaky, rozjíždění a podobně. To vše ještě před uvolněním do běžného provozu. Nabízíme komplexní služby v oblasti inženýringu, takže mám lidi po celé Evropě. Vedle konstrukce a testování děláme i svařovací plány, to znamená, že předepisujeme, jak se má svařovat třeba tramvaj. To se musí spočítat, vytvořit teoretický předpoklad a potom to výrobce testuje. Svaří se nějaký prototyp a jde na destruktivní zkoušky, které ukážou, jak dobře je návrh zpracovaný. Za to neseme odpovědnost my. Jedna věc je připravit dokumentaci, druhá věc je nést případné riziko, že se něco nepovede. Jako firma platíme nemalé pojistky právě pro případ, že by se něco nepovedlo, protože škody se potom počítají v milionech. Mám k dispozici i svařovací dozor, což je certifikovaný svařovací inženýr. Na „full time“ bych takového člověka neuživil, proto ho zaměstnávám na částečný úvazek. 

Zrovna svařovací plány mi přijdou konstrukcím vzdálené… 

Ano i ne. Konstruktér navrhne třeba bočnici, kterou musíte nějak spojit se střechou a s podlahou. To všechno se svařuje a konstruktér do výkresu předepisuje, kde bude jaký svar. K tomu potřebujeme mít svařovací dozor a svařovací plán, což je návod pro svářeče, případně svařovacího robota. 

Je ještě něco, co byste mohl přidat do svých činností? 

Třeba certifikace nebo dodávání technologů do výroby. Od začátku letošního roku máme ve firmě normovače. To je kolega, který u zákazníka sleduje jednotlivé pracovní operace a předepisuje, jak dlouho by měly dané činnosti trvat. Má zmapovaný kompletní výrobní proces od prvního šroubečku až po finální produkt a dává dohromady takzvaný „cycle time“. Jednotliví operátoři pak přesně vědí, kolik času ta která výrobní operace smí zabrat maximálně. To je také zajímavá činnost. Externě tedy dodáváme konstrukce, testování, svařovací plány, normovače a projektové vedení. Na prvopočátku ale byly modely, proto se jmenujeme ModelTech. 

Jakou máte strategii pro další vývoj? 

Od začátku bylo mou hlavní strategií nemít jen jednoho zákazníka. Pro první etapu rozvoje firmy jsem jich chtěl mít alespoň pět. Teď mám čtyři, ale první etapa ještě pořád neskončila. Jednou variantou, co dál, je udržovat stávající stav, druhou je pustit se do něčeho většího, třeba koupit nějaký inženýring a získat větší sílu na trhu. Zatím je to otevřené.