Rozhovory

Zakladatel a ředitel společnosti HVM Plasma Jiří Vyskočil hned na úvod zmínil, že v celé Evropě dochází k restrukturalizaci průmyslu, což se nejvíc projevuje v automobilovém sektoru, kde měla Evropa dřív významný vliv. „Spousta dílů, které se zde vyvíjely a vyráběly, byla určena pro spalovací motory – například jsme vyvinuli speciální vrstvy pro vstřikovací systém, bez nichž by nefungoval žádný moderní dieselový motor. Po aféře dieselgate ale zájem o spalovací motory opadl, přišla vlna elektromobility a vývoj spalovacích motorů je v útlumu. Pro nás to znamená ústup od vrstev, které jsme nanášeli na části spalovacích motorů a paralelně s tím i od povlakování obráběcích nástrojů pro zvýšení jejich životnosti. To, na co jsme měli na začátku tisíciletí jako jedni z mála v Evropě největší vliv, musíme dnes nahradit přesunem zájmu do jiných oblastí.“

Jaké oblasti to jsou?

Jednou z klíčových oblastí jsou nové zdroje energie, například výroba, skladování a využití vodíku. Naše tenké vrstvy zde nacházejí stále širší uplatnění – chrání elektrody a zvyšují účinnost elektrolyzérů a palivových článků. Zabýváme se vysokoteplotní elektrolýzou s bariérovými vrstvami z exotických materiálů, které vyvíjíme pro japonské partnery. Spolu s holandskými kolegy jsme také vyvinuli zařízení pro nanášení vrstev na bipolární desky palivových článků – takové zařízení již bylo dodáno do Japonska velkému automobilovému výrobci.

Hledáme i řešení pro systémy využívající nová paliva jako alternativu k elektromobilům, například bioetanol, který je velmi rozšířený v Jižní Americe, kde se vyrábí destilací z cukrové třtiny. Protože má jiné vlastnosti než benzin nebo nafta, je potřeba vyvinout nové vrstvy pro ochranu vstřikovacích systémů. Další zajímavý směr v alternativních palivech je metanol, kterému se intenzivně věnují v Číně, kde se na rozdíl od Evropy nesoustředí jenom na elektromobilitu. Zdá se ale, že i oblast spalovacích motorů dostává nový impulz k ekologickým inovacím, což třeba dokazuje vývoj syntetických paliv v Německu. Elektromobilita je perfektní, ale asi není všeobecným řešením.

Zajímavou oblastí je i alternativní skladování vodíku, který se po sloučení s dusíkem dá uchovávat ve formě čpavku. Čpavek je sice jedovatá, nicméně dobře známá kapalina. V místě využití se čpavek dá katalyticky rozložit na vodík a dusík, přičemž dusík se vypustí a vodík se využije v palivovém článku nebo spalovacím motoru, případně se dá spalovat samotný čpavek. Spalování čpavku není nic nového, první motory se objevily už na počátku 20. století a byly využívány i ke konci druhé světové války. 

Další oblastí našeho zájmu je plazmové zplyňování – proces probíhající při teplotách nad tisíc stupňů Celsia, kdy už neexistují molekuly, pouze atomy. Věnujeme se zejména spalování kritických odpadů, například nemocničního odpadu obsahujícího nebezpečné látky, které nelze zlikvidovat klasickým spalováním. Při plazmovém zplyňování se zároveň uvolňuje směs vodíku, CO₂ a vodní páry – vodík lze separovat a dále využít.

Zajímavou aplikací může být zpracování nízkoaktivních radioaktivních odpadů. Místo klasického zapečetění a uložení do betonu lze využít plazmové spalování, při němž se radioaktivní prvky „uvězní“ ve sklovité hmotě, která má menší objem a výrazně vyšší bezpečnost.

V současné době připravujeme s partnery projekt pro rozklad metanu, což je silný skleníkový plyn produkovaný především zemědělstvím a průmyslem. Plazmové technologie umožňují rozložit metan na vodík a pevný uhlík. Vodík lze dál využít v energetice a uhlík najde své uplatnění ve formě grafitového prášku nebo nanočástic pro filtrační systémy.

Máte ještě nějaké projekty z oblasti cirkulární ekonomiky?

Nedávno jsme otevřeli pracoviště v Olomouci zaměřené na povlakování plastů a vývoj laků pro jejich ochranu. Plasty jsou materiál budoucnosti, protože jejich kompozity na bázi polymerů mají pevnost a tuhost téměř jako ocel, určitým způsobem jsou jednodušší na výrobu a proti oceli mají daleko nižší hmotnost. Zároveň už pracujeme i na recyklaci těchto plastů nejenom jejich plazmatickým zplyňováním, ale také přeměnou na plniva do dalších plastů. 

Mluvil jste o restrukturalizaci průmyslu. Znamená to jeho krizi?

Dá se tomu říkat krize, ale také příležitost – tato situace nutí firmy a jejich vedení k hledání nových cest, technologií či výrobků a to je pozitivní. Nedávno jsem se setkal s jednou společností, která zavádí do výroby humanoidního robota. Má inovativní ochranné prvky, umí se sám dobíjet a zvládá těžkou rutinní práci místo člověka. Vidím příležitosti pro Českou republiku v modernizaci, inovaci a vývoji toho, co budeme využívat za deset let. 

Jak se díváte na rozmach obranného průmyslu?

Nechtěl jsem to úplně zmiňovat, ale ano, zbrojní průmysl roste, a i my zde máme aktivity, v jejichž rámci spolupracujeme na vývoji a výrobě spíše podpůrných technologií. S naší dceřinou firmou například vyrábíme automatické kamerové systémy na kontrolu povrchů a rozměrů nábojů. Největší český výrobce munice využívá naše systémy pro stoprocentní výstupní kontrolu.

Pokud vím, míříte i do kosmu…

Kosmický program je náš koníček. Před rokem a půl byla vypuštěna družice Meteosat třetí generace, která má v sobě kryostat – zařízení pro udržování nízké teploty všech detektorů –, a ten byl kompletně povlakován u nás. Letos budeme povlakovat části pro další takové družice, celkem jich do kosmu poletí sedm. Je to výsledek výborné spolupráce s českou firmou. Protože v kosmickém prostoru je hluboké vakuum a i vyšší teploty, pracujeme ve spolupráci s partnery na vývoji tenkých vrstev, které v tomto prostředí snižují tření a zvyšují životnost dílů, například ložisek. Povlakování ložisek spadá také do energetické oblasti, protože dodáváme povlaky i výrobcům větrných elektráren, kteří na ně rovněž kladou vysoké nároky a očekávají minimální třicetiletou životnost.

Veškerý vývoj zvládáte sami? A kdo ho financuje?

Na vývoji spolupracujeme s řadou pracovišť Akademie věd i univerzit v Brně, Olomouci, Ostravě, Plzni a Praze. Jsme součástí programu Národního centra kompetence (koordinuje Fyzikální ústav AV ČR), kde bylo plazmové zplyňování vyhodnoceno jako jeden z nejlepších projektů. Financování z veřejných zdrojů však tvoří jen několik procent potřebné částky. Ročně investujeme do vývoje cca 50 milionů korun z vlastních prostředků. Když se projekt povede, generuje praktické uplatnění a příjmy. Kromě náročného výzkumu v již zmíněných oblastech řešíme i komerční zadání – například vývoj zatmívací vrstvy na sklo využitelné v automobilovém designu či architektuře.

Vývojové úkoly řešíte na základě zadání, nebo jsou to vaše nápady?

Často jsme v kontaktu s mladými lidmi z firem, kteří přicházejí s nápady. Když se nám něco líbí, rozpracujeme to. Důležité pro nás je, kdo bude finální uživatel. Některé projekty už v počátku podporují zahraniční firmy (např. dopisem záměru – letter of intent), což paradoxně vede k tomu, že projekt financovaný českým státem nakonec využije zahraniční firma a Česko si výsledek později draze nakupuje zpět. To považuji za absurdní. Proto se snažíme projekty směrovat tak, aby finální uživatel nebo výrobce byl v České republice. I tak se dá přispět k růstu naší ekonomiky. Možná si tento rozhovor přečte někdo, kdo dokáže výsledek našeho výzkumu prakticky využít – rádi se s ním spojíme.