Rozhovory

O plánu na novou halu výrobního závodu TOORS CZ jsme se bavili s ředitelem pražské společnosti Tyros Loading Systems CZ Ivo Luňákem loni, o rok později už budova stála, byla zkolaudovaná a v době tohoto rozhovoru se v ní instalovaly technologie, aby 1. října mohl být zahájen provoz. „Hala má rozlohu devět tisíc metrů čtverečních, technologie tam bude zatím zhruba na polovině plochy a do roka počítáme s rozšířením výroby do zbylých prostor. V jedné části haly budeme mít zároveň sklad náhradních dílů i dílů na konkrétní zakázky, které se tam budou kompletovat a vozit přímo na stavbu, což zefektivní naši činnost,“ popsal na úvod Ivo Luňák. A protože jsme měli otázky i na konstrukci a vybavení průmyslových vrat, přizval si Ivo Luňák k rozhovoru ještě technického ředitele společnosti Josefa Hájka.

V jaké fázi opouštějí vrata výrobu?

Ivo Luňák (IL): Sekční průmyslová vrata se skládají ze tří základních sestav. První sestavou je křídlo – panel osazený vším, co má ve finále na vratech být, tedy olemováním, spodní lištou, horní lištou či úchyty pro vedení kolejnice, další částí je vedení, což jsou kolejnice, v nichž průmyslová vrata jezdí, a konečně jde o systém vyvažování, to znamená torzní pružiny, hřídel a lanka. Dřív se soubory dodávaly zvlášť ve třech baleních, dnes už je umíme zabalit do jednoho setu spolu s elektronikou – s pohony, ovládáním, čidly a podobně. Když se na to podíváme z praxe, hodnota vrat tvoří dvacet procent ceny a osmdesát procent představuje montáž. Vrata se dají vyrobit kdekoli, ale teprve správný montážní postup včetně všech kontrolních mechanismů dává dohromady kompletní hodnotu funkčních sekčních vrat. 

Co všechno moderní vrata umějí? 

Josef Hájek (JH): Vrata toho teoreticky mohou umět hodně, ale spíš je otázka, co od nich uživatelé chtějí. Součástí vrat může být vyrovnávací můstek či těsnicí límec, k tomu se přidávají nějaké bezpečnostní prvky jako zakládací klíny nebo zádržné systémy, aby kamiony nemohly odjíždět od nakládacího místa dřív, a podobně. Jednotlivá zařízení se propojí do jednoho návazného komplexu – když přijede kamion, zabrzdí se zádržným systémem, to teprve umožní otevřít vrata, pak se použije vyrovnávací můstek mezi ložnou plochou a nakládacím místem a obráceně, než kamion odjede, musí se dát můstek zpět do základní polohy, zavřít vrata, vyfouknout límec a přepnout semafor, to vše hlavně kvůli bezpečnosti práce. Na tu tlačí v západní Evropě trochu víc než u nás, v České republice se trochu opomíjí, protože to znamená investici a firmy často hledí především na to, kolik to stojí. Ale už se to i u nás zlepšuje. Trendy se vyvíjejí, ale v závislosti na tom, co jsou zákazníci ochotní zaplatit, přicházejí do České republiky pomalu. 

Má zákazník vždycky představu, co může chtít?

JH: Spolupracujeme se stavebními firmami, kterým dodáváme zařízení, a ty nejvíc zajímají peníze, protože chtějí nakoupit co nejlevněji. Pokud si od nás zařízení kupuje firma – koncový uživatel, té už většinou dodáváme řešení na vyšší úrovni. Jde zpravidla o společnosti, které mají výrobní a skladovací haly a chtějí víc investovat jak do propojenosti zařízení, aby zajistily provoz bezpečný pro lidi i samotné produkty, tak do následného servisu. Některá zařízení stojí na servisu víc, byť jejich pořizovací hodnota je nízká, u jiných je ten poměr obráceně. Vždy je dobré hledět na to, kolik bude zařízení stát v součtu pořizovací ceny a servisu v horizontu třeba deseti let. 

IL: Vůbec nejlepší je, když se dostaneme k osvícenému zákazníkovi, který je zadavatelem i uživatelem, spojí se s projektantem nebo developerem a hned na začátku jasně nadefinuje, co potřebuje. Takoví zákazníci mají odborné týmy, které přesně vědí, jaký bude layout závodu, frekvence pohybu, požární úseky, teplota, vlhkost, prašnost a podobně, a my pak podle přesného zadání dokážeme propojit naše zařízení tak, aby vše fungovalo. Ale když nás poptá stavební firma a pošle nám jenom výpis jednotlivých prvků, nevytváříme řešení, ale pouze naceňujeme samostatné díly. Čím dál víc se hlavně u velkých firem setkáváme s tím, že chtějí data z našich zařízení – to znamená rychlost a četnost otvírání, měření teploty a tak dále. Ale to je jeden z padesáti projektů. Když dojde k nacenění a oni potom tendrují, na betonu nebo na konstrukci neušetří, nejvíc se stlačuje cena na zařízeních a na jakékoli technologii. Jako příklad můžu uvést areál nejmenované firmy na distribuci chlazeného zboží. Projekt byl podle představ zákazníka naceněn na pětatřicet mi-
lionů a realizace se vysoutěžila za třiadvacet milionů. Taková marže není, muselo to být na úkor technických specifikací. Samozřejmě se to pak promítne v provozu, ale bohužel peníze rozhodují a to je ten základní problém. 

JH: Stává se také, že zákazník chce to nejlepší, ale pak to ani nedokáže využít. Dost lidí hledí třeba na rychlost, je pro ně rozhodující, jestli se vrata otevřou za pět sekund nebo za čtyři, ale pak je nechají deset sekund otevřená. 

Pro vás by bylo asi ideální nejdřív se podrobně seznámit s provozem, že?

JH: To se často děje tam, kde zařízení dosluhují a kde jsme schopní zákazníkovi říct, co je pro jeho provoz nejvhodnější. Přestože jde někdy o dražší produkt, ve finále mu ušetří peníze, protože mu optimalizuje a zefektivňuje provoz. Ale to se podaří právě tehdy, když nejednáme s developerem, ale přímo s uživatelem. 

K čemu jsou všechna ta data, která sbíráte? 

JH: Zákazník monitoruje činnost zařízení a díky tomu může optimalizovat jednotlivé chody logistiky. Pokud k těm datům máme přístup i my, můžeme zaznamenat, když se se zařízením něco děje, což může být signál pro naše servisní techniky, aby tam přijeli a preventivně vše zkontrolovali. To je i náš cíl do budoucna, zajišťovat zákazníkovi na základě sbíraných dat kompletní servis a hlavně údržbu. Každému dodanému zařízení zakládáme kartu, máme jich dnes zhruba padesát tisíc, a jakmile provádíme nějaké servisní úkony, zaznamenáváme je na konkrétní kartu zařízení. Díky tomu jsme schopní lépe zajistit diagnostiku a najít optimální řešení. 

Máte vlastní vývoj? 

IL: Máme dva základní závody – jeden se zabývá výrobou nakládací techniky, to znamená nakládacích můstků, límců, zadržovacích systémů a podobně, druhý vyrábí průmyslová, sekční, ale i rezidenční vrata. V obou podnicích je i vývojové oddělení, které sleduje nejnovější trendy a zároveň od nás přebírá požadavky zákazníků. Takže se vše vyvíjí v čase, technika se zdokonaluje a vymýšlíme různá další zlepšení. 

Jestlipak alespoň projektanti vědí, co všechno si můžou od vás objednat? 

IL: Ještě v předcovidové době existovaly odborné konference, kde jsme představovali novinky, dnes se v podstatě všechno odehrává na sociálních sítích a prakticky nedochází k osobnímu kontaktu. Odborné veletrhy bývaly dřív opravdu odborné, dnes už jenom propagujeme značku. Deset patnáct let zpátky na ně jezdili architekti a zajímali se o vše. To se vytratilo. Pro nás obchodníky z devadesátých let byl osobní kontakt to nejdůležitější. Zatímco technologie se zlepšují, komunikace se zhoršuje. Ideální by bylo, kdybychom nenabízeli jenom produkty, ale i službu. Kvůli tendrování se ale k takové nabídce ani nedostaneme, protože mezi námi a zákazníkem je stavební firma či developer.