Rozhovory

V pořadí druhá konference přilákala do zasedací síně budovy patřící místní střední průmyslové škole – mimochodem jedné z nejlepších u nás, jak se mohli účastníci během krátké exkurze o polední pauze přesvědčit – v areálu Slováckých strojíren několik desítek manažerů a vedoucích pracovníků z průmyslové praxe. To je ostatně asi největší benefit podobných konferencí – že se jich účastní lidé z praxe, kteří řeší konkrétní téma, jež má nebo může mít přímý dopad na jejich podnikání. Umělá inteligence (AI) v sobě skrývá pro mnohé nezasvěcené přímo netušené možnosti. A tak si pojďme říct, co konkrétního se účastníci březnové konference Dny průmyslu v Uherském Brodě dozvěděli.

Mezi prvními řečníky vystoupil organizátor akce Petr Bílavčík. „Přenos dat v průmyslu už dávno běží, ovšem u propojení s AI si říkáme, že je to nová revoluce. Pokud zapojíme AI do výrobního procesu ve větší míře, budeme se divit, jak vše půjde kupředu jiným způsobem,“ řekl mimo jiné. Připomněl také historii AI, která sahá až do roku 1956, kdy na toto téma začali vědci v Americe poprvé diskutovat. Prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaromír Rafaj zdůraznil, že jde o nástroj dynamičtější než jakýkoliv jiný. „Velký problém v zavádění AI a pokroku ve firmách je mindset,“ upozornil na hlavní úskalí Jaromír Rafaj a dodal, že v oblasti AI dochází k výrazné demokratizaci. 

„Dřív znamenalo  zavádění AI buď obrovskou investici, nebo elitní klubový přístup. V současné době už je AI v mnoha firmách denní součástí života. Uplatnění nachází kupříkladu u prediktivní údržby, protože umí pracovat s obrovským kvantem dat, při automatizaci a optimalizaci výroby, protože v reálném čase vyhodnocuje stav a přizpůsobuje výrobu, u kontroly výroby díky vyhodnocování možných defektů z historických vzorků, při snižování energetické náročnosti a udržitelnosti, rovněž dokáže analyzovat a predikovat trh či chování zákazníka nebo definovat správný profil uchazeče o pracovní místo.“ 

A co by měly firmy, respektive jejich manažeři udělat? „Nelenivět a investovat do výzkumu,“ znělo stručné doporučení Jaromíra Rafaje. S tím souvisí i budoucí neodvratitelný vývoj na trhu práce. Některá pracovní místa sice zaniknou, ale zároveň vzniknou nová. „Vyžaduje to neustálé celoživotní vzdělávání. Všichni se musejí naučit pracovat s novými nástroji a manažeři by se měli věnovat rozvoji AI tak, aby každý pochopil její přínosy. Kdo nezačne, zpláče nad výdělkem,“ zakončil svůj příspěvek Jaromír Rafaj. 

Tomáš Horáček ve svém příspěvku upozornil na fakt, že působení AI bude muset být zahrnuto do právního systému: „Zatím to je tak, že právo dohání vývoj a vymýšlí právní úpravu. AI sbírá data a na základě vlastní analýzy vytváří rozhodovací procesy. Jde tedy o skutečně inteligentní rozhodování, nebo o práci stroje? A co nastane, až se bude AI schopná učit a vědomě se sama rozhodovat, tedy když získá vůli a vědomí? Pak by měla být rovněž schopná nést odpovědnost za své rozhodování, protože může vyvolat jednání, které bude protiprávní. I z těchto důvodů se zvažuje definování statusu elektronické osoby.“ Nakonec Tomáš Horáček zmínil užití AI v diagnostice ve zdravotnictví a položil zásadní otázku: Kdo pak zodpovídá za chybnou diagnózu?

Bezesporu velmi přínosná byla panelová diskuze, k níž zasedli zkušení odborníci. Z Ústavu výrobních strojů a zařízení ČVUT v Praze přijel zástupce vedoucího ústavu pro rozvoj spolupráce Matěj Sulitka, který se přímo věnuje programování a učení AI pro uplatnění ve výrobních procesech průmyslových podniků. „Co se týče kvality výroby, můžeme pomoct v řadě oblastí. Zabýváme se zvýšením stability a kvality výroby, aby přesnost vyráběných produktů byla na stejné úrovni. Intenzivně řešíme například problematiku opotřebení nástrojů, což představuje významné úspory v provozních nákladech,“ vysvětlil Matěj Sulitka. 

Dodal k tomu, že u firem je pro využívání AI, průběžné testování a zdokonalování modelů nezbytné odpovídající personální zajištění. Na člověku je, aby správně zformulovat úkol, a k tomu potřebuje dokonale znát vlastní svět. I proto ČVUT rozšiřuje magisterské studium a neustále inovuje, aby disponovalo nejaktuálnějším znalostním vybavením. Matěj Sulitka zároveň zdůraznil, že AI lze nejlépe uplatnit tam, kde je k dispozici nejvíc dat. A protože se časopis Reportáže z průmyslu zaměřuje i na malé a střední podniky, položili jsme Matěji Sulitkovi několik otázek týkajících se právě této oblasti.

Zavádění AI u velkých společností je samozřejmě spojeno s možností investovat velké prostředky, ale jak je to u malých nebo středních firem, které si to nemohou dovolit?

Úspěch je už to, pokud se tyto firmy dokážou posunout do fáze sběru dat a třeba i vybavit stroje nějakou přídavnou senzorikou. To je základní předpoklad, aby se nad těmi daty mohla začít stavět nějaká znalost. Malá či střední firma ale nemusí mít ve svém objemu výroby dostatečný zdroj dat k tomu, aby nad nimi mohla učit spolehlivé a robustní modely. Těm pak můžeme nabídnout využití testovacích infrastruktur testbedu a poskytnout jim model, jenž byl na základě dat vytvořených na strojích dotrénován. Pokud by to vaše čtenáře zajímalo, ať se na mě určitě obrátí, protože naše programy jsou cíleny přesně na to, aby pomohly malým a středním firmám implementovat do praxe prostředky strojového učení umělé inteligence. Je zřejmé, že pro malou firmu jde stále ještě o poměrně významný krok.

To, co vy děláte, jsou tedy nějaká univerzální řešení, která se dají použít pro různé typy výrob?

Samozřejmě nedokážeme obsáhnout všechny výrobní procesy, ale máme laboratoře vybavené obráběcími centry i řadou průmyslových robotů, díky nimž můžeme procesy replikovat nebo modelovat. Významnou podporou ve vývoji těchto modelů je využití simulačních prostředků, které jsou schopné vygenerovat množství umělých dat, na nichž se může velmi dobře a efektivně trénovat strojové učení. Jsou procesy, které můžeme realisticky provádět v laboratoři, sbírat data, modely na nich natrénovat a pak je přesadit do průmyslové praxe, kde už budou sbírat dedikovaná data a generovat užitečné odpovědi. 

Málokdo má asi představu, kolik implementace umělé inteligence může stát a za jak dlouho se vrátí.

Zákazník už na začátku, když s požadavkem na AI přichází, musí vědět, že mu něco ve výrobě uniká, že něco ztrácí. Opotřebení nástrojů je evidentní, protože jsou nasazovány do výroby s nějakou předdefinovanou dobou životnosti danou doporučením výrobce nástrojů, kterou uživatel stroje ještě nějakým konzervativním způsobem zkrátí, aby si byl jistý, že mu nevzniknou zmetky ve výrobě. A když si firma spočítá, že v nákladech na nástroje má ročně řádově jednotky až desítky milionů korun a může na nich desítky procent ušetřit, je to významný hnací motor nějakého vývoje. Cena toho vývoje samozřejmě musí být přiměřená tomu, jaké úspory může aplikace přinést. Záleží také, jestli půjde o spolupráci s dotační podporou, nebo si to firma zaplatí sama, protože je to pro ni natolik cenné, že nemá smysl čekat na nějaký dotační program. Takže nedá se odpovědět paušálně a vždy záleží na tom, jak dobře je zformulováno zadání.

Krátké shrnutí na závěr. Společnost Prima Bilavčík, která po skončení konference pozvala zúčastněné k prohlídce nejmodernější měřicí techniky, již na tuzemském trhu zastupuje, poskytuje organizováním tematických konferencí podnikatelům velkou službu. U řečnického pultu se střídají odborníci, kteří mají k problematice co říct a kteří jsou zájemcům k dispozici i mimo oficiální čas. V přestávkách mezi bloky konference tak dochází k živým diskuzím, při nichž se probírají problémy z praxe. Nezbývá než se těšit na další, v pořadí třetí ročník Dnů průmyslu v roce 2026.