Rozhovory

Hlavním produktem společnosti  efractories jsou lisované žárovzdorné výrobky. V čem především spočívá know-how, které z vaší firmy dělá jednoho z největších evropských producentů žárovzdorných materiálů?

Především jsme součástí německé skupiny P-D Refractories a máme poměrně široký výrobní sortiment od šamotových produktů přes dinasové výrobky až po komínové vložky. Zanedbatelné není ani to, že jsme firma s dlouhou tradicí, lisované žárovzdorné výrobky děláme již více jak 130 let. Kromě rozsáhlých zkušeností disponujeme také bohatou surovinovou základnou – v Březině funguje náš těžební závod pro výrobu produktů ze šamotu, surovinu pro dinasové výrobky zase těží naše dceřiná firma ve Slovinsku. Jak se ukazuje zejména v této době, být soběstační v oblasti materiálů pro výrobu je značná výhoda.

Jaké jsou největší konkurenční výhody společnosti P-D Refractories oproti producentům z Číny nebo Indie?

Řekl bych, že naší největší konkurenční výhodou je vysoká kvalita naší práce. Jsme schopní realizovat kdekoli na světě i ty nejsložitější projekty, jednak termínově, což někdy bývá i pro velké čínské společnosti problém, ale hlavně dokážeme dodávat výrobky, jejichž výroba dělá našim konkurentům výrobní potíže. Produkci forem pro lisování našich výrobků máme rozvinutou na mimořádné úrovni, kapacitně je to asi jedna z největších výrob tohoto druhu na světě. Je schopná našim závodům dodat až dva tisíce forem ročně. Pro provedení některých projektů, například pro koksárenský průmysl, je potřeba vyrobit až tisíc forem.

Pandemie koronaviru a nyní konflikt na Ukrajině citelně narušily globální ekonomiku asi hlavně v oblasti logistiky. Vy jste stoprocentní exportéři. Je tato situace pro vás spíše výhoda, nebo nevýhoda?

Jak se říká, každá mince má dvě strany. Pokud jde o naši produkci, pandemie ji nijak neomezila, zavedli jsme totiž včas a na dostatečně dlouhou dobu řadu protiepidemických opatření. S ohledem na námi používané technologie jsme si výpadky ve výrobě ani nemohli dovolit. Na druhé straně ačkoli námořní přepravní společnosti vykazovaly ohromné zisky, kontejnerová přeprava byla značně ochromena. Dopravit naše produkty například do Ameriky bylo mimořádně složité. Cena transportu jednoho kontejneru z Evropy do USA se v období pandemie zvýšila z dvou a půl tisíce na čtrnáct tisíc dolarů. Naštěstí pro nás naši obchodní partneři respektovali mimořádnost situace a o zvýšení nákladů na dopravu se s námi podělili.

Zásobování surovinami nebylo s ohledem na ztíženou vnitrostátní přepravu sice tak komfortní, ale výraznější problémy nenastaly. Naopak jsme měli příležitost si uvědomit význam vlastních zdrojů surovin a totéž se týkalo větší části servisních služeb. Náš obrat činí zhruba 1,5 miliardy korun. Loni jsme provedli odhad, jak růst cen vstupů ovlivní naše hospodaření, a vyšlo nám, že se naše náklady zvýší asi o 160 milionů korun. Z dnešního pohledu je to však ještě mnohem více, téměř o 230 milionů korun.

Firma P-D Refractories každoročně investuje desítky milionů korun do modernizace, automatizace a implementace nových technologií. Jaké investice chystáte v tomto směru letos a případně v příštím roce?

Naše investice do modernizace se běžně pohybují kolem 100 milionů korun ročně, ale realizovali jsme i jednotlivé akce, jež tuto částku přesáhly. Byla to například výstavba tunelové pece, která loni ukončila zkušební provoz. Kromě toho směřují naše investice nyní do robotizace, cílem je odstranit nedostatek pracovních sil. Nosnými projekty v této oblasti jsou robotizace pracovišť, kde je velká potřeba lidské práce a kde jsme omezeni hygienickými předpisy. Chystáme řadu takových velkých projektů ve Velkých Opatovicích i ve Svitavách a naším dlouhodobým cílem je mít plně robotizovaný provoz včetně průmyslu 4.0.  

Další sférou, do které chceme investovat, je spotřeba energií. Již jsme modernizovali agregáty u dvou šachtových pecí a nyní realizujeme tento proces u třetí. Naším záměrem je rovněž vyvinout nové výrobky, k jejichž produkci bude třeba méně energie, tedy výrobky, které by se vypalovaly při nižší teplotě než doposud. Již máme pro tento cíl připravený projekt za 23 milionů korun. Potíže pro naše investiční rozhodování ovšem představuje dosavadní nepředvídatelnost dalšího vývoje v evropské i celosvětové ekonomice, v tomto směru vidím v oblasti politiky velké rezervy.

Vašimi klíčovými odběrateli jsou hutní a sklářský průmysl, tedy energeticky náročná odvětví. Totéž lze říct o vaší výrobě. Jak vaše podnikání ovlivní růst cen energií a jak byste čelili omezeným dodávkám zemního plynu do ČR, pokud by tento problém nastal?

Cena zemního plynu pro nás představuje obrovský problém už dnes, za kubík platíme mnohem víc než naši konkurenti v Číně či Indii. Další cenový vývoj na trhu s plynem je zatím dost nevyzpytatelný. Naši pozici nám navíc komplikují emisní povolenky, protože naše hlavní světová konkurence není na rozdíl od nás zatížena touto povinností.

Exportujeme do 50 zemí světa, ale jednotlivé trhy se od sebe liší. Do Evropy dodáváme například komínové vložky, letos máme v plánu jich vyrobit asi 15 tisíc tun. Konkurencí jsou tu pro nás hlavně evropské firmy, pro které platí obdobné podmínky a pravidla. Do Evropy vyvážíme také lupek (podstatnou část lupku tvoří jílový minerál kaolinit) nebo kamnářský šamot a v každém tomto segmentu jsou pro nás odbytové možnosti natolik příznivé, že je zatím nejsme schopní naplnit. Mimoevropské trhy ale nemají, jak už jsem řekl, problém se zdroji energie a tamní výrobci je nemusejí promítat do své produkce. Tam jsme především z důvodu ceny přišli o poměrně důležité projekty v koksárenském průmyslu, přesto se nám i na těchto trzích daří v oblasti sklářství, protože naše výrobky jsou natolik kvalitní, že na ně konkurence nestačí.

Vaše výroba je zakázková, a proto lidská práce tvoří významnou část vašich výrobních nákladů. Jak se vám daří stabilizovat tým vašich kmenových zaměstnanců? Máte dostatek lidí pro realizaci nových zakázek a našli by u vás uplatnění i uprchlíci z Ukrajiny?

Lidská práce v naší firmě představuje kromě několika pracovních míst v expedici a administrativě velmi namáhavou fyzickou činnost. Komunikujeme sice s úřady práce, ale z řad ukrajinských uprchlíků, které tvoří převážně ženy, žádné tipy na pro nás vhodné uchazeče o zaměstnání nedostáváme. Kromě toho máme třísměnný provoz a pro těžkou, namáhavou práci a noční směny není snadné najít lidi, většina jich dá přirozeně přednost lehčímu zaměstnání, a to i za cenu menšího výdělku. Řešit to chceme, jak jsem již uvedl, robotizací. Stejný problém ale představují tzv. černá řemesla. Zámečníků, obráběčů a podobně je naprostý nedostatek, proto hledáme východisko ve smlouvách s místními učilišti, na jejichž základě poskytujeme učňům finanční podporu a možnost získat praktické zkušenosti s tím, že se po vyučení stanou našimi zaměstnanci. Tímto způsobem se nám zatím daří alespoň zajistit generační obměnu našich pracovníků.