Rozhovory
Garnets Consulting těží z oživení trhu i důrazu na odbornost
Foto: Garnets Consulting a.s.
Stojí za největšími stavebními projekty v Česku, přesto o ní veřejnost často ani neví. Společnost Garnets Consulting a.s. se za patnáct let vypracovala v tichého giganta inženýrského poradenství a projektového managementu. Jak se řídí stavby, které mění tvář krajiny, a proč je v éře digitalizace stále nejdůležitějším prvkem lidská intuice?
Když procházíte kolem moderního komplexu budov nebo sledujete rekonstrukci klíčové infrastruktury, málokdy vás napadne, kolik neviditelných hodin práce se za nimi skrývá. Majitel a jednatel společnosti Garnets Consulting Martin Vondráček se v tomto světě pohybuje s lehkostí člověka, který ví, že detaily rozhodují o celku.
O své práci mluví s vášní tvůrce, pro kterého inženýring představuje umění, stejně jako vědu. Setkali jsme se v době, kdy se jeho společnosti daří a blízkou budoucnost má zakázkami vykrytou. „Nacházíme se ve velice pozitivním stavu, kdy se projekty, které se z různých důvodů odkládaly nebo stály, znovu rozbíhají. V současné době držíme portfolio staveb v úhrnné výši kolem šestnácti miliard korun, takže na pár let dopředu práci máme. To neznamená, že jsme rezignovali na shánění další, ale nemusíme bojovat za každou cenu. Řada investorů už vnímá poměr ceny a kvality našich služeb a chápe, že když někdo ve výběrovém řízení posadí cenu příliš nízko, zajistit kvalitu není schopný,“ říká na úvod našeho rozhovoru Martin Vondráček.
Copak cena už není základním kritériem?
To pořád je, ale už se zohledňují i kritéria další. Hlavně si někteří investoři pečlivě kontrolují kvalifikace. V rámci každé poptávky si investor definuje realizační tým podle toho, jak je stavba technicky a technologicky náročná – mohou tam být statici, elektrikáři, požárníci, stavaři a další –, a každá z těchto profesí musí mít nějakou referenci, vzdělání, zkušenosti. Firmy, které nabízejí příliš nízkou cenu, sice pro každou oblast formálně svého člověka mají, ale reálně ho na stavbě nikdo nikdy neuvidí. Když si vezmete sazby expertů, snadno si spočítáte, že při nízké ceně nabídky tam bude někdo nekvalifikovaný nebo tam nebude vůbec nikdo. Pak je na investorovi, jak moc bude vyžadovat plnění služby, kterou vysoutěžil.
My touhle cestou nejdeme, protože je to špatně. Naštěstí se dnes už trh kultivuje natolik, že celá řada investorů si to opravdu hlídá. Zase to ale naráží na jiný limit – nejsou lidé. Z technických škol vychází příliš málo absolventů, aby dokázali uspokojit poptávku na trhu, a také se jich málo hlásí ke studiu. Jsou univerzity, které upravují studijní programy, aby neměly tak velké propady.
Není to pak na úkor odbornosti?
Člověk po dokončení studia toho většinou stejně moc neumí, ale má k tomu alespoň nějaký vztah a získal základní přehled o oboru. Já si třeba absolventy beru do firmy rád, protože je naučím systému, který máme zavedený. Není to člověk ovlivněný předchozí praxí a mohu si ho tedy snáze vychovat tak, jak potřebuji.
Nebojíte se, že vám takový absolvent po zaučení odejde?
To je vždycky riziko, ale když ho nebudu podstupovat, nebudu mít lidi žádné. Na druhou stranu se nebráním ani vzít lidi starší a s praxí a namixovat je s mladými. Mladí se od starších učí praktickým dovednostem a na oplátku jim ukazují moderní technologie. Na každý projekt pak sestavujeme specifické týmy tak, aby se jednotliví členové vzájemně doplňovali jak odborně, tak lidsky.
Stavební dozor je asi relativně dobrá profese, protože se člověk moc neumaže…
Z tohoto pohledu ano, ale zase má obrovskou odpovědnost. V současném stavebnictví je obecně hodně administrativy, a když stavbu nevypapírujete, jako byste nic nepostavili. Když stavíte s dotací, chodí kontroly, většina jich ovšem na samotnou stavbu nikdy nedorazí a kontroluje jenom papíry. Když jsou dobře papíry, je dobře celá stavba. Další problematickou oblastí je právo. Součástí týmů, které nabízíme, jsou i právníci, protože nastavení smluvních podkladů a vyřizování změn a je právní disciplína, kterou když podceníte, zaděláte si na budoucí problémy. Naším úkolem je, aby investor za peníze, které vysoutěžil, postavil to, co chtěl, a bylo to pro něj bezpečné.
Jak velká jste firma?
Máme stálý tým patnácti lidí, ale využíváme i kooperace s dalšími společnostmi, protože u velkých projektů většinou nejsme schopní sami sestavit tak rozsáhlý tým. Některé odbornosti ani není efektivní držet neustále, protože jsou potřeba jenom občas. Pak si najímáme osvědčené experty. Třeba expert na geologii je potřeba jenom při zakládání stavby, betonář zase v době, kdy se betonuje, apod.
Ovlivňuje i stavebnictví nástup nových technologií nebo všechno stojí na zednících?
I v rámci stavebnictví je posun obrovský. Asi nejmarkantnější jsou zdicí roboti nebo tisk domů na 3D tiskárně, další změny nastaly v materiálech. Na druhé straně se stále neobejdeme bez řemeslné práce. Pořád potřebujeme odborníky, kteří tomu rozumějí, umějí vymyslet všechny systémy, dokážou je realizovat a vědí si rady i s těmi nejtěžšími úkoly. I my samozřejmě musíme držet krok s vývojem, především v elektronizaci. Dnes už nejsou potřeba žádné papírové výkresy, stavitelé chodí jenom s tablety nebo mobily, máme 3D modely, elektronické podpisy a autorizační razítka nebo BIM systém. S tím musíte umět zacházet, ale pak vám to přinese obrovské ulehčení práce.
Jak se udržujte v obraze? Odkud čerpáte nejvíc informací o přicházejících novinkách?
Z odborných článků nebo konferencí nebo od projektantů, kteří jsou zvyklí pracovat v nejnovějších systémech. A taky sbíráme zkušenosti v zahraničí, protože pracujeme i na zahraničních projektech. Tam jde vždycky o projekty s externím financováním a evropské banky nebo fondy vyžadují, aby byl na stavbě přítomen nezávislý expert, který ověří, jestli se zrealizovalo to, co mělo, aby mohly uvolnit peníze. Teď třeba dozorujeme stavbu kanalizace v Kyrgyzstánu. V zahraničí zachytáváme trendy a díváme se, jak se staví jinde.
Ve vašem případě je důležitý vztah se zhotovitelem. Jaký ho obvykle máte?
Ve většině případů vysoce korektní, ale nefunguje to vždy a všude. Když zhotovitel nastaví nízkou cenu a myslí si, že to pak na stavbě nějak „zašolichá“, dobrý vztah s ním mít nebudeme. Pak proti nám začne bojovat a hledá způsoby, jak nás před investorem shodit. Kolikrát mě zarazí, kam až jsou takoví lidé schopní zajít.
Jak se tomu dá čelit?
Špatně. Musíme prostě vytrvat. Kolikrát je ve složité pozici i investor, protože má třeba časově omezenou dotaci, a nemůže si proto dovolit stavbu prodlužovat nebo dokonce vyhodit zhotovitele. Pak je to hodně složité a je potřeba mnoho diplomatického úsilí, aby se podařilo udržet vztah na přijatelné úrovni. Na většině stavbě to ale funguje velice korektně a dokážeme se domluvit bez problémů.
Dokážete pomoct investorovi ještě před začátkem stavby?
Investor si nás najímá ve chvíli, kdy má nějakou vizi. Když nám ji představí, jsme schopní mu pomoct už od samotné studie budoucího projektu a v rámci jeho přípravy potom vychytat řadu potenciálních problémů a snížit veškerá rizika během realizace. Zkontrolujeme projekt a dáváme podněty k dopracování. Neříkám, že se podaří podchytit vše, ale většina nedostatků ano. U řady investorů už takto fungujeme, například Pražské vodovody a kanalizace si nás najaly už ve fázi projektování rekonstrukce staré vodní linky na Císařském ostrově, což je projekt za pět miliard.