Rozhovory
Lukáš Rosůlek o promeškaných příležitostech Evropy a budoucnosti mobility
Foto: Schaeffler CZ s.r.o.
Ve výrobním závodě Schaeffler v Trutnově mluví ředitel Lukáš Rosůlek bez obalu. „Evropa si střílí do vlastní nohy,“ říká manažer, jenž strávil celou profesní kariéru v německých firmách a vedl týmy v Česku, Rusku i na Filipínách. Dnes stojí v čele českých aktivit firmy Schaeffler, je členem představenstva Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP) a jako jeden z mála Evropanů obdržel i filipínské vyznamenání Řád rytířů Rizala.
Česká stopa s globálním přesahem
Příběh Schaeffleru v České republice začal v roce 1991 malou obchodní kanceláří v Praze. O víc než tři desetiletí později tu firma provozuje pět výrobních závodů a vlastní výzkumné centrum. V Lanškrouně vyrábí od roku 1999 nástroje a plastové vstřikovací formy, ve Svitavách vyvíjí systémy tepelného managementu pro elektromobily, Frenštát se stal jedním z největších elektrotechnických závodů skupiny a Ostrava dnes hostí R&D centrum s téměř třemi stovkami specialistů. Nejnovější investicí je závod v Ostravě-Hrušově v hodnotě 4,7 miliardy korun otevřený v lednu 2024 a koncipovaný přímo pro budoucnost čisté mobility.
„Pan Schaeffler je stále osobně velmi aktivní jako předseda dozorčí rady,“ připomíná Rosůlek. „A jeho maminka, která hrála v minulosti zásadní roli při růstu firmy do mezinárodní velikosti, se narodila v Praze.“
Nedávným zlomem v historii firmy byl rok 2024, kdy Schaeffler dokončil akvizici společnosti Vitesco Technologies, která byla v roce 2021 vyčleněna ze skupiny Continental. Spojení dnes přináší výsledky i v Česku. „Rozjíždíme nové projekty ve Svitavách, Frenštátě i Ostravě a v Trutnově jsme dosáhli rekordních prodejů,“ říká Rosůlek.
Inovace uvnitř velké firmy
Velké korporace nebývají rychlé a obratné, přesto Schaeffler hledá způsoby, jak si udržet schopnost inovovat. „Zacházíme s perspektivními oblastmi v podstatě jako s interními start-upy, příkladem jsou tzv humanoidi. Některé studie předpovídají, že v roce 2040 jich budou na světě stovky milionů. Bude to zásadní změna a my u toho chceme být,“ vysvětluje Rosůlek.
Regulace bez reality
Největší kritiku míří Rosůlek na evropskou regulaci. „Když EU v roce 2014 nastavila limity CO2, bylo jasné, že bez změny pohonů je nesplníme. Všichni jsme začali pálit po stejném zajíci, tím myslím elektromobilitu, v lepším případě hybridy, ale bez reálného plánu diverzifikace,“ říká. A připomíná i složitost přechodu: „Infrastruktura, nabíjecí místa, zimní podmínky, dostupnost elektřiny – když se ten koktejl namíchá špatně, je to vysoce výbušná směs.“
Schaeffler podle něj podporuje čistou mobilitu, ale upozorňuje na nedostatky v nastavení pravidel. „Všichni usilujeme o čistší ovzduší, to je bez diskuze, ale některé regulace nejsou definovány tak, aby je bylo vůbec možné splnit.“
Díky aktivitám AutoSAP se Česku podařilo prosadit změny v Bruselu a zmírnit hrozící sankce za flotilové emise. „Je to důkaz, že i menší země mohou být slyšet. Paradoxně na nás někdy spoléhají i ty velké,“ dodává Rosůlek.
Lekce z Číny
Silný kontrast vidí v přístupu Číny. „Číňané si už před patnácti lety uvědomili, že pokračující růst spalovacích aut zničí podmínky pro život, a rozhodli se pro elektromobilitu, ale zároveň si včas zajistili zdroje. Před dvaceti lety Peru do Číny téměř nic nevyváželo, dnes tam směřuje skoro 40 procent celkového exportu, hlavně mědi. A zatímco v Evropě jsme přešlapovali na místě, Čína je dnes o obrovský kus dál. V jejích městech tvoří elektromobily většinu nově prodaných aut,“ upozorňuje.
Energie a soběstačnost
Podle Rosůlka se tahle lekce netýká jen automobilů, ale celé energetiky. „Můj osobní názor je, že každá země by měla být co nejvíc nezávislá, pokud jde o energii a zdroje. Dnešní svět je složitější než dřív a spoléhat na ostatní může být riskantní.“
Dodává: „Samozřejmě by výroba energie měla být co nejméně emisní a každá země potřebuje vlastní mix. Když zavíráme uhelné elektrárny, musíme zároveň vědět, čím je nahradíme. Potřebujeme chytrá řešení a možnosti akumulace.“
Potřeba dlouhodobé vize
Navzdory ostrým slovům Rosůlek není pesimista, spíš volá po rychlejší reakci a dlouhodobém přístupu. „Musíme rychleji reagovat na změny kolem nás, zejména při zajišťování zdrojů. Evropa je závislá, protože to včas neudělala. Evropská unie přitom vznikla na spolupráci v oblasti energií, oceli a surovin. Možná je čas se k tomu vrátit.“
A kriticky se dívá i na domácí prostředí. „Česká záliba v negativismu nebo radost z neúspěchu druhých nám vůbec nepomáhá. Potřebujeme jednotu a jasnou dlouhodobou vizi, ne jen řešení na čtvrtletí, ale na celé dekády.“ A na závěr dodává: „Myslet globálně, jednat lokálně. Když ne rychle, tak alespoň stabilně a konzistentně. To, co mi tu nejvíc chybí, je dlouhodobá vize a schopnost dotahovat věci do konce.“
