Rozhovory

Těsně před tímto rozhovorem jsme se sešli na náměstí Bratří Synků v budoucí provozovně jejího italského klienta. Protože se tu bude prodávat jídlo přes ulici, musí splňovat přísné hygienické podmínky. To znamenalo rekonstrukci interiéru a investice do sociálního zázemí i vybavení – to vše dokáže Simona Pickar zařídit. Než se ovšem pustila do samotné realizace, musela klientovi toto místo obstarat. „Klient mi stanovil finanční a místní omezení – mělo to být místo, kde se dá relativně slušně zaparkovat, v blízkosti MHD a frekventované. Praha 1, části Prahy 2 a 5 vypadly z finančních důvodů. Klientovi se líbilo jedno místo na Husitské, ale to je příšerná ulice, další bylo ve Vršovicích, tam to nevyšlo kvůli majiteli a pak jsem objevila tohle místo na náměstí Bratří Synků,“ popisuje Simona s tím, že dívat se na realitní servery nestačí. „Člověk musí opravdu jezdit. Vytipovala jsem pár míst, která vyhovovala parametrům, ale samozřejmě jsem neměla představu o ceně ani jestli jsou vůbec dostupná. Jenom jsem viděla umírající nebo zavřený obchod, tak jsem do toho šla.“

Naposledy jsme se viděli před rokem. Kam se vaše podnikání posunulo?

Ukázalo se, čím expati nejvíc trpí, a to mě hodně orientovalo na obchodní a zaměstnanecké záležitosti.

Obchodní jako v tomto případě?

Přijdou s problémem, že potřebují otevřít firmu nebo menší e-shop a nevědí, jak na to. Nemají živnostenský list, nevědí, jestli jde o živnost volnou, řemeslnou nebo vázanou, neumějí fungovat se státem, nedokážou si zařídit firmu a ani neznají rozdíl mezi živností a firmou, netuší, že před zápisem do obchodního rejstříku musejí sepsat zakladatelskou listinu u notáře a tak dále. Registrace k DPH, to je pro ně španělská vesnice a hygienické předpisy už úplně. Já to všechno umím pokrýt nebo zabezpečit, mám poměrně rozsáhlou síť spolupracovníků, takže dokážeme klientovi zařídit prakticky všechno.

Jsou to běžné věci nebo vás dokážou ještě něčím překvapit?

Každou chvíli mě něco překvapí. Nedávno mě třeba překvapila indická společnost, která se na mě obrátila, protože chce mít zastoupení v Evropě. Zvolila si Českou republiku, ale ne kvůli České republice samotné, ale kvůli získání standardů Evropské unie. Nemají v plánu tady cokoli dělat, jenom chtějí mít zastoupení v EU, aby mohli na indickém trhu říct, že jejich krmiva pro drůbež vyhovují standardům EU, což tam prokážou jedině zastoupením.

Jak se k vám klienti dostávají?

Jednak přes známé, jednak přes marketing a také na základě referencí. V poslední době zájem o mé služby roste. Když jsem nějakou dobu spolupracovala s jedním kolegou v oblasti bytů, zmapovala jsem si největší problém, a to jsou řemeslníci. Tak jsem si vytvořila síť odborníků, kteří jsou ochotní mi na zavolání vyhovět. Expaty bydlení obecně hodně zajímá, protože podnájmů pro ně není v Praze mnoho kvůli nedůvěře majitelů domů, která je obrovská. Ten výběr je dokonce hodně tvrdý. 

Hodně tedy děláte do realit?

Už jsem expatům něco prodávala, ale ne proto, že bych byla nějaký realitní makléř, ale protože to bylo součástí balíčku služeb – zařídila jsem jim vyklizení domu, opravy, přípravu na prodej, nafocení a umístění, prostě high level. Právní věci umí s prominutím každý, ale zorganizovat to tak, aby starosti s tím spojené mohl klient úplně hodit za hlavu, to si nikdo netroufne. Mně se to naopak líbí, protože jde o milion činností a já se tím každý den bavím. Nejsem realitní makléř a nikdy nebudu, ale když se někdo chce zbavit potíží, obrátí se na mě.

Jaké ještě řešíte případy?

Například Američané, kteří žijí v Brně, chtěli vízum do Ruska. Samozřejmě velice rychle zjistili, že získat vízum do Ruska není vůbec snadná záležitost. Dnes jsou na to agentury, které to dokážou zajistit, ale není to laciná záležitost. Do takových věcí se vůbec nepouštím – zajistila jsem jim překlad z angličtiny do ruštiny, ale s dalšími kroky už jsem je odkázala na agenturu. 

Když se podíváte na své portfolio klientů – odkud jsou nejvíc?

Nejvíc asi z Itálie, ale i Kanaďané, Američané, Indové, občas se objeví někdo z Izraele. Teď mám zrovna hodně zajímavého klienta Inda, který pochází z velice významné indické rodiny z oblasti Páli, což je důležité centrum, kde se zpracovává zlato a vyrábějí se zlaté šperky. On se chce usadit u nás, ale rodina ho nutí vrátit se do Indie a oženit se tam, dokonce pro něj už mají přichystanou nevěstu. To on nechce a navíc tady má přítelkyni Češku, rád by ale navázal na indickou tradici své rodiny ve výrobě šperků a přenesl ji sem do Čech. Já jsem některé šperky viděla a jsou svým zpracováním opravdu unikátní. Takže se teď spolu bavíme o marketingové strategii, o průzkumu trhu, o logu, o názvu, webových stránkách a podobně.

To všechno zvládáte sama?

Na to všechno mám velice schopné marketingové spolupracovnice, které nedělají jenom pro mě a které platím za konkrétní činnost. Můžu říct, že po dvaceti letech v korporátu se mi to zdá rozumné. Udělej práci, dostaneš za ni dobře zaplaceno. Maximální efektivita a férová odměna. Spolupracuji s maminkou na mateřské a je mi jedno, jestli to udělá v poledne nebo v jednu ráno. Už na začátku, když jsem se rozmýšlela, co chci dělat, mě logicky napadly ženy na mateřské nebo s malými dětmi. Těm práci nikdo nedá. Já jim ji dám ráda, protože vidím, že pracovat chtějí, neřeší, jestli do něčeho půjdou nebo ne, a svou práci odvedou kvalitně a rychle. Pak mě potěší, když řeknou, že se Simonou se jim dobře spolupracuje. Tenhle systém je skvělý a funkční a moje „holky“ jsou ochotné a schopné.

V kanceláři asi moc často nebýváte, že?

Nedovedu si představit, že bych celý den seděla v kanceláři. Já musím být buď na úřadě, nebo s řemeslníky.

Máte klienty jenom nově příchozí expaty?

Nejenom. Občas řeším i napravování škod u expatů, kteří jsou u nás už delší dobu. Takový expat si u nás v nějaké době třeba otevřel obchod a teď musí napravit, co je špatně, aby stále nedostával pokuty. Jsou případy, kdy pak raději obchod prodal, aby se zbavil potíží. 

Jak vycházíte s úřady?

Já si (až na opravdu malé výjimky) nemůžu na úředníky stěžovat. Navíc když jdu místo klienta já, nezatížená jeho problémy, víc nad věcí, úředníci vidí, že klient má snahu vše řešit, a hledáme nejlepší způsob, jak škody napravit. Zpravidla se to podaří a z toho mám radost.

Studujete legislativu?

Na všechno se pečlivě připravuji. Hned od začátku si chystám postupy, na každou jednotlivou činnost jsem si udělala jasný rozpis – kde jsou úřady, které to řeší, co se musí udělat jako první, co jako druhé, na co nezapomenout a podobně. Prostě jsem si vytvořila velký manuál na všechno. Nejdřív jsem si udělala průzkum, pak jsem šla krok po kroku, jestli je daná věc vůbec realizovatelná. Klient mi dává plnou moc, abych všechno zařídila, a já musím vědět, jestli to dokážu, takže si u všeho musím být jistá, že to jde. Jsou výjimky, kdy to na plnou moc nejde – třeba zřízení bankovního konta. Tam musí být člověk osobně přítomný.

Odmítla jste nějaký případ, že ho nezvládnete?

Spíš jsem vysvětlila klientovi, že tudy cesta nevede. Stává se, že klient má nějakou představu a já mu pak řeknu, jaká je realita. Nedávno se mi dostal do rukou článek z italského časopisu, který popisoval, jak se dva důchodci stěhují na stáří do Prahy, protože je tady levno – psali tam, že roční parkovací karta stojí jenom patnáct eur a miliony dalších lží. Díky tomu jsem zjistila, že Itálie trpí odlivem vlastních lidí, kteří se vystěhovávají za levnějším živobytím. Ten článek popisoval Prahu jako větší ráj, než ve skutečnosti je. Takové lidi pak rychle vracím do reality, ale i tak tady zůstávají. 

Co sem cizince táhne?

Milují Prahu – to je nejčastější důvod. Mluví hlavně o Praze, ale ne třeba o Brně nebo jiných městech, takže moje hlavní pole působnosti je Praha. Mimo Prahu mám jen nějaké aktivity s prodeji domů nebo bytů, ale znovu zdůrazňuji, že ne jako realitní makléř, ale jako organizátor-řešitel.

Pořád zaznamenáte příliv cizinců?

Ano a myslím si, že bude čím dál větší.