Rozhovory

Milan Jelínek, otec současného předsedy představenstva, chtěl už za minulého režimu automatizovat řízení kotelen, aby tam topiči nemuseli čtyřiadvacet hodin denně fyzicky být, ale v podstatě skoro nic nedělat. Hned po revoluci proto založil firmu Milan Jelínek – KOMTERM a začal obcházet závody, podniky a bytovky, kde počítal, kolik stojí mzdy jejich topičů, a nabízel obsluhu kotelny za polovinu a bez topičů. Dnes už kromě velkých areálů nikde žádní topiči nejsou. Prvních deset let po revoluci firma raketově rostla, až měla nějakých čtyři sta zaměstnanců. „To byl vrchol, od té doby jsme začali zefektivňovat provozy, takže dnes provozujeme třikrát víc zdrojů než před dvaceti lety a přitom máme polovinu zaměstnanců,“ říká Jan Jelínek, syn zakladatele společnosti, který ji převzal po svém otci a nadále ji rozvíjí. 

Celá vaše kariéra je spojena s firmou KOMTERM?

Po škole se mi do firmy KOMTERM moc nechtělo, když jsem ještě nic neuměl. Naskytla se mi příležitost pracovat v zahraničí na velkých zdrojích a elektrárnách, takže jsem si prošel nějaká zařízení i v takových zemích jako Pákistán nebo Egypt. Naučil jsem se toho hodně, byli tam skvělí lidé, kteří stavěli třeba Temelín. Po několika letech v zahraničí jsem si říkal, že je čas vrátit se domů. U táty ve firmě byla zrovna otevřená hodně zajímavá pozice, tak jsem se přihlásil a nastoupil jako programátor do měření a regulace. Vždycky jsem se věnoval automatizaci, měření a regulaci a to mi zůstalo dodnes. Postupně jsem pak prošel celou naší společností, dělal jsem jednatele v Kopřivnici a dalších našich pobočkách, až před deseti lety přišel táta s tím, že mi firmu předá. Bylo to v době, kdy ještě úplně nemusel, ale chtěl. Je zajímavé, že předání se dokončilo vlastně až teď, kdy se kvůli věku obměnil i management a mám na sebe navázány lidi, které jsem si vybíral já. 

Pokračujete ve filozofii svého otce?

Stejně jako on se snažím kráčet dopředu. Naše firma vyrostla na inovaci, snaze dělat něco efektivněji a úsporněji a na automatizaci. Dnes už jde o standard, kotelny jsou řízeny automatikou, která má i svá zabezpečení a sama se reguluje podle počasí a podobně. Když přijde neočekávaná chyba, dozvíme se to dřív než zákazník, ale poruch obecně moc není, snažíme se udržovat kotelny v dobrém stavu. Na běžné poruchy máme servisní techniky a pro havárie pak útvar mobilní údržby, takže jsme schopní reagovat v řádu hodin, čímž se lišíme od konkurence. Provozujeme i kotelny v nemocnicích, kde hodně dbají na rychlý zásah. Tam jsme získali zkušenosti, díky nimž jsme tuto službu dostali do stadia, kde jsme si mysleli, že už se moc posouvat nejde, ale teď s umělou inteligencí to zase jde. 

Během svého růstu musel KOMTERM založit vlastní dispečerský systém, protože nic podobného na trhu nebylo. Na začátku, když ještě nebyl internet, systém fungoval přes modemy připojené na pevnou linku. Jeden počítač byl schopný komunikovat třeba se třiceti kotelnami – jednou za čtvrt hodiny zavolal na každou kotelnu a stáhl data. V roce 2012 jsme přešli na internetové řešení s GSM modemy ve všech lokalitách, dnes využíváme LoRaWan, vrstvu, která je ideální pro komunikaci s koncovými zařízeními, tedy měřidly, vodoměry, elektroměry, kalorimetry, plynoměry… 

Dnes jsou to statisíce datových bodů ze všech lokalit, takže náš dispečink není úplně malý a představuje obrovskou hodnotu. Veškerá data si držíme u sebe na svých serverech, nepouštíme je do cloudů, kde nad nimi nemáme kontrolu. Základ vlastního řešení nám běžel přes firmu Coral, s níž jsme spolupracovali patnáct let. Pak jsme se rozhodli ji koupit a vývoj převzít, takže nyní vyvíjíme spoustu systémů, pořád něco modernizujeme a snažíme se být na špici v rámci našeho trhu. 

Zapojujete tedy i umělou inteligenci?

Za třicet let máme posbíráno obrovské množství dat. Dřív se odečty energií dělaly měsíčně, dnes máme pětiminutovou historii. Podle toho víme, jak se daná lokalita chová, provozujeme stovky kotelen různých energetických zařízení, celá sídliště a podniky a díky odečtům dat v reálném čase víme, jaké máme průtoky, teploty, kde se nám zrovna objekty přehřívají nebo naopak nejsou dotopené, využíváme predikci počasí. Z pohledu zákazníka je cílem topit co nejméně, ale mít teplo a teplou vodu a ještě ušetřit. 

Kdyby měl každou kotelnu nastavovat náš energetik, strávil by v každé lokalitě několik dní v každém ročním období, což je nesmysl. Dnes nám lokalitu tak, aby byla co nejefektivnější v reálném čase, doladí umělá inteligence, já to radši nazývám strojovým učením, na základě dodaných dat. Potenciál strojového učení tedy vidím v tom, že je schopné reagovat na všechny proměnné během provozu kotelny, nejen na vnější vlivy, jako je počasí, ale také třeba na chování uživatelů. 

Jak se zefektivňuje provoz kotelny?

Když jako provozovatel přebíráme novou kotelnu, buď nainstalujeme vlastní řídicí systém, nebo převezmeme dohled nad stávajícím systémem a jenom přenastavíme parametry, aby bylo řízení co nejlepší. Když je kotelna špatně nadimenzována, navrhneme třeba i výměnu některého z kotlů. Během energetické krize jsme zároveň začali přecházet na jiné druhy paliv nebo tam, kde se to vyplatí, jsme začali nabízet kogenerační výrobu, tedy výrobu tepla a zároveň elektřiny. Jednu z alternativ představuje tolex, což je v podstatě nafta bez spotřební daně. Z pohledu aktuálních cen energií jsme schopní vyrábět energii z tolexu za podobné peníze jako z plynu, jen si nemusíme platit rezervovanou kapacitu na celý rok, takže jsme ve výsledku i v zimě schopní ušetřit.

Také se snažíme diverzifikovat zdroje, jako příklad uvedu naši energetiku pro město a areál Tatry v Kopřivnici. Tam máme kaskádu zdrojů od kogeneračních jednotek na plyn přes biomasové a plynové kotle po kotle na tolex, stavíme rovněž nové energocentrum na výrobu elektřiny z dieselových i plynových kogenerací. Používáme to, co se zrovna vyplatí, dnes už nemůžeme plánovat na patnáct let dopředu.

Pracujete nějak s obnovitelnými zdroji?

Měli jsme připravené projekty na fotovoltaiku, ale vždycky nám vyšly ekonomicky hůř než jiné projekty, takže jsme je nerealizovali. Už mnoho let se podporuje ekologie v podobě výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a současně se likviduje centrální výroba tepla a elektřiny. Když si někdo pořídí plynový kotel pro panelák, nemusí platit povolenky, což centrální energetika musí. Je to velká škoda, protože v hromadné výrobě tepla a elektřiny je obrovský potenciál. My jsme sice primárně výrobci a dodavatelé tepla, ale pokud k tomu můžeme s vysokou účinností vyrábět i elektřinu, tak to využíváme – i na sídlištích jsme začali stavět kogenerace. 

Tím se nám otevřel nový druh obchodování s elektřinou, což jsou podpůrné služby pro vyvážení elektrické rozvodné sítě, protože ČEPS poptává regulační energii. Čím víc obnovitelných zdrojů máme, tím je celá soustava nestabilnější. Dnes můžeme fotovoltaiku nahradit v podstatě bez investice – tam, kde bych ji chtěl využívat, přejdu jednoduše k odběru podle spotových cen, a když je přebytek elektřiny v síti, můžu ji odebírat za nulovou cenu, aniž bych si stavěl fotovoltaiku. To pro nás zase vytváří potenciál investovat do akumulace energií. 

Milan Jelínek, otec současného předsedy představenstva, chtěl už za minulého režimu automatizovat řízení kotelen, aby tam topiči nemuseli čtyřiadvacet hodin denně fyzicky být, ale v podstatě skoro nic nedělat. Hned po revoluci proto založil firmu Milan Jelínek – KOMTERM a začal obcházet závody, podniky a bytovky, kde počítal, kolik stojí mzdy jejich topičů, a nabízel obsluhu kotelny za polovinu a bez topičů. Dnes už kromě velkých areálů nikde žádní topiči nejsou. Prvních deset let po revoluci firma raketově rostla, až měla nějakých čtyři sta zaměstnanců. „To byl vrchol, od té doby jsme začali zefektivňovat provozy, takže dnes provozujeme třikrát víc zdrojů než před dvaceti lety a přitom máme polovinu zaměstnanců,“ říká Jan Jelínek, syn zakladatele společnosti, který ji převzal po svém otci a nadále ji rozvíjí. 

Celá vaše kariéra je spojena s firmou KOMTERM?

Po škole se mi do firmy KOMTERM moc nechtělo, když jsem ještě nic neuměl. Naskytla se mi příležitost pracovat v zahraničí na velkých zdrojích a elektrárnách, takže jsem si prošel nějaká zařízení i v takových zemích jako Pákistán nebo Egypt. Naučil jsem se toho hodně, byli tam skvělí lidé, kteří stavěli třeba Temelín. Po několika letech v zahraničí jsem si říkal, že je čas vrátit se domů. U táty ve firmě byla zrovna otevřená hodně zajímavá pozice, tak jsem se přihlásil a nastoupil jako programátor do měření a regulace. Vždycky jsem se věnoval automatizaci, měření a regulaci a to mi zůstalo dodnes. Postupně jsem pak prošel celou naší společností, dělal jsem jednatele v Kopřivnici a dalších našich pobočkách, až před deseti lety přišel táta s tím, že mi firmu předá. Bylo to v době, kdy ještě úplně nemusel, ale chtěl. Je zajímavé, že předání se dokončilo vlastně až teď, kdy se kvůli věku obměnil i management a mám na sebe navázány lidi, které jsem si vybíral já. 

Pokračujete ve filozofii svého otce?

Stejně jako on se snažím kráčet dopředu. Naše firma vyrostla na inovaci, snaze dělat něco efektivněji a úsporněji a na automatizaci. Dnes už jde o standard, kotelny jsou řízeny automatikou, která má i svá zabezpečení a sama se reguluje podle počasí a podobně. Když přijde neočekávaná chyba, dozvíme se to dřív než zákazník, ale poruch obecně moc není, snažíme se udržovat kotelny v dobrém stavu. Na běžné poruchy máme servisní techniky a pro havárie pak útvar mobilní údržby, takže jsme schopní reagovat v řádu hodin, čímž se lišíme od konkurence. Provozujeme i kotelny v nemocnicích, kde hodně dbají na rychlý zásah. Tam jsme získali zkušenosti, díky nimž jsme tuto službu dostali do stadia, kde jsme si mysleli, že už se moc posouvat nejde, ale teď s umělou inteligencí to zase jde. 

Během svého růstu musel KOMTERM založit vlastní dispečerský systém, protože nic podobného na trhu nebylo. Na začátku, když ještě nebyl internet, systém fungoval přes modemy připojené na pevnou linku. Jeden počítač byl schopný komunikovat třeba se třiceti kotelnami – jednou za čtvrt hodiny zavolal na každou kotelnu a stáhl data. V roce 2012 jsme přešli na internetové řešení s GSM modemy ve všech lokalitách, dnes využíváme LoRaWan, vrstvu, která je ideální pro komunikaci s koncovými zařízeními, tedy měřidly, vodoměry, elektroměry, kalorimetry, plynoměry… 

Dnes jsou to statisíce datových bodů ze všech lokalit, takže náš dispečink není úplně malý a představuje obrovskou hodnotu. Veškerá data si držíme u sebe na svých serverech, nepouštíme je do cloudů, kde nad nimi nemáme kontrolu. Základ vlastního řešení nám běžel přes firmu Coral, s níž jsme spolupracovali patnáct let. Pak jsme se rozhodli ji koupit a vývoj převzít, takže nyní vyvíjíme spoustu systémů, pořád něco modernizujeme a snažíme se být na špici v rámci našeho trhu. 

Zapojujete tedy i umělou inteligenci?

Za třicet let máme posbíráno obrovské množství dat. Dřív se odečty energií dělaly měsíčně, dnes máme pětiminutovou historii. Podle toho víme, jak se daná lokalita chová, provozujeme stovky kotelen různých energetických zařízení, celá sídliště a podniky a díky odečtům dat v reálném čase víme, jaké máme průtoky, teploty, kde se nám zrovna objekty přehřívají nebo naopak nejsou dotopené, využíváme predikci počasí. Z pohledu zákazníka je cílem topit co nejméně, ale mít teplo a teplou vodu a ještě ušetřit. 

Kdyby měl každou kotelnu nastavovat náš energetik, strávil by v každé lokalitě několik dní v každém ročním období, což je nesmysl. Dnes nám lokalitu tak, aby byla co nejefektivnější v reálném čase, doladí umělá inteligence, já to radši nazývám strojovým učením, na základě dodaných dat. Potenciál strojového učení tedy vidím v tom, že je schopné reagovat na všechny proměnné během provozu kotelny, nejen na vnější vlivy, jako je počasí, ale také třeba na chování uživatelů. 

Jak se zefektivňuje provoz kotelny?

Když jako provozovatel přebíráme novou kotelnu, buď nainstalujeme vlastní řídicí systém, nebo převezmeme dohled nad stávajícím systémem a jenom přenastavíme parametry, aby bylo řízení co nejlepší. Když je kotelna špatně nadimenzována, navrhneme třeba i výměnu některého z kotlů. Během energetické krize jsme zároveň začali přecházet na jiné druhy paliv nebo tam, kde se to vyplatí, jsme začali nabízet kogenerační výrobu, tedy výrobu tepla a zároveň elektřiny. Jednu z alternativ představuje tolex, což je v podstatě nafta bez spotřební daně. Z pohledu aktuálních cen energií jsme schopní vyrábět energii z tolexu za podobné peníze jako z plynu, jen si nemusíme platit rezervovanou kapacitu na celý rok, takže jsme ve výsledku i v zimě schopní ušetřit.

Také se snažíme diverzifikovat zdroje, jako příklad uvedu naši energetiku pro město a areál Tatry v Kopřivnici. Tam máme kaskádu zdrojů od kogeneračních jednotek na plyn přes biomasové a plynové kotle po kotle na tolex, stavíme rovněž nové energocentrum na výrobu elektřiny z dieselových i plynových kogenerací. Používáme to, co se zrovna vyplatí, dnes už nemůžeme plánovat na patnáct let dopředu.

Pracujete nějak s obnovitelnými zdroji?

Měli jsme připravené projekty na fotovoltaiku, ale vždycky nám vyšly ekonomicky hůř než jiné projekty, takže jsme je nerealizovali. Už mnoho let se podporuje ekologie v podobě výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a současně se likviduje centrální výroba tepla a elektřiny. Když si někdo pořídí plynový kotel pro panelák, nemusí platit povolenky, což centrální energetika musí. Je to velká škoda, protože v hromadné výrobě tepla a elektřiny je obrovský potenciál. My jsme sice primárně výrobci a dodavatelé tepla, ale pokud k tomu můžeme s vysokou účinností vyrábět i elektřinu, tak to využíváme – i na sídlištích jsme začali stavět kogenerace. 

Tím se nám otevřel nový druh obchodování s elektřinou, což jsou podpůrné služby pro vyvážení elektrické rozvodné sítě, protože ČEPS poptává regulační energii. Čím víc obnovitelných zdrojů máme, tím je celá soustava nestabilnější. Dnes můžeme fotovoltaiku nahradit v podstatě bez investice – tam, kde bych ji chtěl využívat, přejdu jednoduše k odběru podle spotových cen, a když je přebytek elektřiny v síti, můžu ji odebírat za nulovou cenu, aniž bych si stavěl fotovoltaiku. To pro nás zase vytváří potenciál investovat do akumulace energií. 

Kde se vidíte v budoucnosti?

Systémy, které vyvíjíme, už nestíháme všechny obsluhovat, takže vidíme příležitost v tom, že je začneme nabízet i třetím stranám, ať je provozuje třeba nějaký šikovný servisní technik na IČO v rámci padesáti kotelen. Máme vybudován dispečink, kdokoli by si chtěl vyvíjet vlastní, nedoplatí se, tak proč by nemohl v rámci nějaké licence využívat ten náš? To je naše vize do budoucna. Systémy, které vyvíjíme, už nestíháme všechny obsluhovat, takže vidíme příležitost v tom, že je začneme nabízet i třetím stranám, ať je provozuje třeba nějaký šikovný servisní technik na IČO v rámci padesáti kotelen. Máme vybudován dispečink, kdokoli by si chtěl vyvíjet vlastní, nedoplatí se, tak proč by nemohl v rámci nějaké licence využívat ten náš? To je naše vize do budoucna.