Rozhovory

Česká pobočka koncernu Güdel, švýcarského výrobce lineární techniky, lineárních robotů i mechanických částí pro výrobní linky, která se obchodně a servisně stará o celý trh Česka a Slovenska, sídlí v Brně. Jejími hlavními odběrateli jsou společnosti z oblasti automotive, ale tato pobočka našla i další odbytiště. Jméno Güdel má ve světě robotizace velice dobrý zvuk a zákazníci vědí, že investují především do kvality. 

„Naší zásadní výhodou je, že si vše vyrábíme z vlastních komponent, tím pádem máme stoprocentní kontrolu nad vývojem produktu i nad výrobou, a tedy i stoprocentní kontrolu kvality. To není úplný standard, protože spousta výrobců komponenty nakupuje a produkt potom jenom skládá,“ říká úvodem rozhovoru generální ředitel firmy GÜDEL a.s. Radek Jašíček.

Pozorujete pokles zakázek v automotive?

Zatím nepozorujeme. Částečně je to dáno tím, že plánovací cykly automobilek jsou dlouhodobé, to znamená, co se naplánuje v daném roce, realizuje se za pět šest let. Takže to, co se děje ve světě teď, nemusí mít vliv na to, co už bylo naplánováno, protože než se připraví nová výroba, trvá to. A pořád je spousta připravených projektů pro elektromobilitu, které se mají realizovat.

Opravdu spousta? 

Jsou tu výrobci baterií a také automobilky musejí změnit některé aspekty výroby. Karoserie elektromobilu je trochu jiná – typicky je z těžších komponent, protože musí být robustnější –, tím pádem se musejí uzpůsobit i linky na jejich výrobu a naše produkty dokážou manipulovat právě velké těžké věci. Z tohoto pohledu je to pro nás nový trh. 

Kam se přelévá poptávka po vašich systémech?

Velké téma současné doby jsou zakázky v obranném průmyslu. Poptávka je tam enormní a podle dostupných informací o projektech, které mají proběhnout, nebude ustávat. Masivně se investuje do modernizace, výstavby a i automatizace linek v obranném průmyslu. Není řešením najednou zpětinásobit výrobu tím, že vybudujeme pět nových stejných výrobních závodů. Mnohem rychlejší je zautomatizovat zastaralou výrobu.

Objevujete ještě nějaké další možnosti?

Nové možnosti k nám často nějakým způsobem přijdou samy nebo zprostředkovaně přes vývoj nových robotických technologií. Před sedmi osmi lety jsme třeba dodali na univerzitu v Curychu obrovský portálový robot, na kterém byla zavěšena robotická ramena, která zkoušela, jak efektivně bude možné využít 3D tisk betonu pro stavbu prefabrikovaných prvků pro stavební účely. V Dánsku se zase bude instalovat robotická technologie pro svařování obrovských konstrukcí, konkrétně pro svařování částí trupu lodí. V celé Evropě chybějí svářeči, takže se zkouší, jestli je může nahradit robotická technika. V podobných výzkumných projektech vidíme velký potenciál pro vznik něčeho nového. 

V menším měřítku je robotická technologie stále pokročilejší, stejně jako vision systémy. Dnes už dokážeme robotem naskenovat tvar s velkou přesností, dokážeme ho s výrazně lepší přesností pozicovat a také dokážeme celý proces s větší přesností řídit. Naše produkty se v současnosti používají v kombinaci s robotem pro aplikace, pro které dřív nebyly myslitelné, například pro přesné broušení velkých ploch. Tím, jak pokračuje robotická technologie skrze senzoriku a možnosti řízení, otevírají se i možnosti pro velké portálové roboty.

Jaká je situace v průmyslu obecně?

Nevypadá to špatně, ale těžko se plánuje dopředu. Podnikatel nebo firma potřebuje mít jistotu nějakého výhledu do budoucnosti, to je zásadní předpoklad pro investice. V tuto chvíli jde o důležité téma, které se týká celé průmyslové výroby a na ni navázané průmyslové automatizace. Robotizovat lze prakticky cokoli, ale investor v tom musí vidět smysl s přesahem do budoucnosti. 

Musí vědět, že se mu investice vrátí… 

Přesně tak. Investora k tomu tlačí nutnost konkurenceschopnosti. On ví, že robotizací jí může dosáhnout, a potřebuje seriózního partnera, který tomu rozumí, dokáže proškolit lidi a dodat vše včas a bez problémů. Na straně firem jde často o změnu stereotypního myšlení, protože dvacet let něco dělají ručně a nevidí důvod, proč v tom nepokračovat. Ono to ještě pár let takhle fungovat bude, ale to už pravděpodobně nebudou konkurenceschopní, protože to jednoduše vyrobí někdo jiný za daleko nižší náklady. Ještě jsem se ale nesetkal s firmou, která by nějaký úsek robotizovala a pak se chtěla vrátit k modelu manuální práce. 

Do jaké míry je robotizace adaptabilní?

To je rovněž téma posledních let, kdy se hodně používá kolaborativní robotika. Ta má dvě výhody. První je, že kolaborativní robot je často velmi jednoduchý na naprogramování. I menší firma bez zkušeností s robotizací může kolaborativního robota úspěšně využívat, může ho relativně jednoduše naučit úkol i při malé sériovosti a není to zásadní investice. Druhá výhoda je, že kolaborativní robot dokáže nahradit třeba zrovna toho svářeče a člověk mu dělá přípraváře. Což je v pořádku, protože tu náročnou a škodlivou práci, tedy to samotné svařování, dělá robot. Z těchto důvodů narůstá adaptabilita i pro menší a střední firmy. 

Robotická technologie také výrazně zlevňuje. Ceny robotických produktů a řešení z roku 2010 jsou v podstatě stejné jako dnes, přičemž současná úroveň robotizace je výrazně vyšší. V našem portfoliu máme dnes produkty o dvě generace vyspělejší, ale na stejné nebo podobné cenové hladině jako v roce 2010. Navíc existuje spousta navazujících digitalizovaných procesů, jako jsou digitální konfigurátory, knihovny či kusovníky, a práce s produktem je z hlediska provozu, údržby i komunikace s námi jako s dodavatelem mnohem jednodušší. 

Díky digitalizaci se také výrazně zkrátil návrhový proces. Pokud zákazník staví robotickou linku a žádá nás o návrh nějakého řešení, jsme schopní mu maximálně do druhého dne poslat veškeré podklady včetně 3D modelů a výpočtů pohonů, aby je mohl okamžitě zapracovat do své simulace. To by před patnácti lety nebylo možné. 

Myslíte, že průmyslová výroba v Evropě má budoucnost?

Evropa je pořád jedním z hlavních center pokročilé výroby na této planetě, nevidím důvod, proč by to mělo skončit. Samozřejmě budeme muset zvyšovat konkurenceschopnost, takže poptávka po robotizaci v jakékoli formě musí být zákonitě vyšší. Naše výroba se odehrává ve Švýcarsku, což je země, která má relativně vysokou cenu práce, a na základě toho vidíme, že se robotizují činnosti, u kterých by to u nás nikoho ani nenapadlo. V Česku je zhruba 210 robotů na deset tisíc pracovníků, ve Švýcarsku asi 310, ale když odečtete automotive, kde se u nás roboti využívají nejvíc, bude počet robotů na deset tisíc pracovníků ve Švýcarsku najednou několikanásobně vyšší. Z tohoto pohledu je potenciál pro robotizaci v Česku stále obrovský. Pokud by nebyl, museli bychom akceptovat, že zůstaneme montovnou Evropy s nízkou cenou práce.