Rozhovory

Dlouhá léta strávila v korporátech, hlavně v logistických společnostech, ale také v marketingu. Nasbírala tedy spoustu zkušeností z podnikatelského prostředí a také poznala celou řadu šikovných a schopných lidí, s nimiž zůstává v kontaktu dodnes, a s některými z nich spolupracuje na svém projektu založeném na poskytování veškerého servisu cizincům žijícím u nás. „Po době strávené v korporátu plné politických her a vyjednávání ohledně výběrových řízení jsem najednou vnitřně cítila potřebu pracovat s někým napřímo, prostě se na něčem dohodnout a to udělat. Hlavně v logistice jsem potkala spoustu cizinců, kteří u nás pracují – logistické manažery, ředitele, obchodní manažery a podobně –, a s oblibou jsem se s nimi bavila o tom, jak se jim u nás vlastně žije a na jaké narážejí překážky,“ popisuje Simona Pickar prvotní impulzy, které ji dovedly až k založení Expat Hubu. 

Nápad je jedna věc, ale sehnat první klienty je věc druhá.

Shodou okolností jsem se se svým nápadem svěřila svému známému, který sedí tady o tři kanceláře vedle (rozhovor jsme vedli v Pařížské ulici v Praze v sídle italské rodinné společnosti Manghi, kde má Simona Pickar možnost využívat prostory pro svá jednání), a jemu se to okamžitě zalíbilo, protože Manghi dělá real estate development a má spousty klientů, kteří každou chvíli něco potřebují. Tak jsem začala u nich.

Když řeknete servis cizincům, tak mě napadnou hlavně dokumenty.

Administrativní záležitosti, víza, pracovní povolení, hlášení pobytu a tak pro vás už dnes zařídí celá řada společností, ale jen těžko najdete firmu, která zabezpečí třeba opraváře. Jak jsem se často bavila s cizinci, překvapilo mě, kolik překážek, s nimiž si vůbec nevědí rady, musejí řešit. Když to vezmu od chvíle, kdy k nám cizinec přijede pracovat, potřebuje zařídit bydlení nebo dokonce úpravu interiéru, nastěhovat se, mít adresu pobytu, vyřídit veškeré papíry, když má zvířátko, zařídit očkování, čipování, sehnat školy pro děti, založit bankovní konto, založit společnost, prostě všechno, co je k životu u nás nutné. Když se potom cizinci vracejí domů, je potřeba ukončit nájem, odhlásit energie a podobně. 

Nedávno jsem pro expata, který tu pracoval na letišti a vrátil se do Španělska, řešila chybějící dokument k tomu, aby se mohl přihlásit na pracovní úřad. K tomu musel mít dokument U1 z České republiky, ale on už by ve Španělsku. Tak jsem na základě plné moci oběhla všechny úřady a během deseti dní ho měl. Nebo jinému klientovi jsem zařizovala převoz štěněte do Jihoafrické republiky. Dokonce jsem sama převážela psa do Švýcarska. Mám klienta, který u nás žije už pětadvacet let, koupil si tady bytový dům, ale za ta léta ho vždycky někdo nějak napálil. Najal si mě ve chvíli, kdy mu firma zkazila rekonstrukci, a já měla kontrolovat, jak to ta firma v rámci reklamace opraví. Šlo o střechu a o komíny, takže jsem stála na střeše a komandovala dělníky, kteří to zase chtěli nějak odfláknout. Když skončili, jeden z nich mi povídal: „My jsme tak rádi, že jste tady nebyla, když se dělala ta velká rekonstrukce.“ A já mu odpověděla: „Víte co? Lepší pochvalu jsem dlouho neslyšela.“ 

Asi jste objevila skutečnou díru na trhu. Počítáte s nějakou expanzí? 

Na jedné straně doufám, že se portfolio mých klientů rozšíří, ale na druhé straně rozhodně nemám ambici být nějak obří, to v žádném případě. Ale chci dělat i pro firmy, které expaty zaměstnávají. Že mi je hodí na krk, abych se o ně ve všech ohledech postarala. Dnes k nám přichází spousta specialistů – ajťáci, lékaři –, a když je firma chce získat, tak co jim má nabídnout kromě práce? Ideální servis. Proto se také chci zaměřit na průmyslové firmy v České republice, které budou dřív nebo později muset expaty nabírat. Mezi specialisty patří i soustružníci nebo svářeči, tedy profese, v nichž u nás lidé dlouhodobě chybějí, a když jim zaměstnavatelé chtějí nabídnout výhodné podmínky, kompletní servis je jednou z nich.

Pracujete pro firmy, které zaměstnávají expaty, ale také individuálně pro cizince. Jak to zvládáte? 

Na některé práce už mám další spolupracovníky. Za ty roky jsem si našla opravdu dobré lidi, na které se můžu spolehnout. Mám kolem sebe kolegy, kteří rozumějí marketingu, sociálním sítím, mám skvělou ajťačku, takže část práce zadávám jim. 

Zvládla byste ještě další klienty?

S radostí si vezmu další. Mě to opravdu neskutečně naplňuje, protože vidíte okamžitou reakci z druhé strany. To pro mě asi vždycky bylo to nejdůležitější. Ty něco potřebuješ, já to dokážu zařídit – pojďme na to. A nemusím k tomu mít patnáct schválení a mítinků nebo sedět v zasedačce s dalšími lidmi, abychom se dohodli, jestli příští měsíc koupíme červené nebo modré tužky. Proto jsem odešla z korporátu. Protože mám k sobě navázané další lidi, prostor pro další klienty zatím je. 

Jak se vám podařilo přeskočit takhle rychle z korporátu do individuálního podnikání?

Řeknu to tak, jak to je: neřeším hovadiny. Když jsem odešla od posledního zaměstnavatele, udělala jsem si takový samotest toho, co chci, co nechci, co umím a podobně. Věděla jsem, že už nikdy nechci pracovat v korporátu. Potom jsem si řekla: holka, mluvíš čtyřmi jazyky, to by mělo hrát roli. Vždycky mě těšila práce s člověkem, vyjednávání a podobně. A pak mě baví fyzická práce, nedělá mi problém vzít do ruky třeba vrtačku. Tak jsem se dostala k tomu, co chci dělat. 

Samozřejmě přišly otázky, jestli to zvládnu finančně a jestli mi to dává smysl. V tu dobu jsem měla rozestavěné dva domy, musela jsem si všechno propočítat a došla jsem k tomu, že tohle chci, že tomu dám čas, schopnosti a všechno, protože prostě chci dělat práci, která má smysl a přímý dopad. A vidíte, zvládla jsem to.

Když se pustíte do rekonstrukce, to už chce nějaké schopnosti.

Hlavně pro to mám cit. Já přijdu do prostoru a vidím to. Navíc si myslím, že to nemusí stát miliony. Zažila jsem si to na vlastních domech, tam jsem měla designéra, který mi vymýšlel ozdobné, ale nefunkční prvky. Netvrdím, že dělám velikánské rekonstrukce, ale výmalba, sjednocení nábytku, renovace dveří, úprava parapetů, rozestavění prvků, vymyšlení dobrého úložného prostoru, aby to i vypadalo hezky, designový prvek, který má smysl, to dokážu. O interiéry se zajímám už roky, ukládám si všechny inspirace. A to nemluvím o tom, že spousta firem takové malé rekonstrukce vůbec nechce dělat. Mně to prostě dělá radost. 

Jak řešíte nedostatek řemeslníků?

Našla jsem si je. Opravdu. Mám lidi, kteří jsou pro mě už srdcovka, a nešla bych za nikým jiným. Na plynové kotle, revize a podobně mám konkrétního člověka, který pro mě udělá všechno přednostně, protože se mu se mnou příjemně jedná a ví, že se vždycky obrátím na něj, není to jednorázovka a platím okamžitě. Takhle to funguje. Totéž je elektrikář, instalatér, truhláře mám úplně geniálního, takže bez dobrých lidí by to nešlo ani náhodou.

Jak se k vám noví klienti dostanou?

Přes webové stránky, jsem na Instagramu, Facebooku, LinkedInu… Na webu máme blogy, kde lidem radíme s pro nás úplně obyčejnými věcmi. Teď třeba budu psát o parkování v Praze. Nikdo z expatů netuší, že jsou u nás výborná parkoviště P + R, existuje k tomu nádherná mapa, nebo co je modrá a co růžová zóna či jaké aplikace se dají používat k parkování víceméně kdekoli. Nebo jak v Praze vypadá metro. Stačí jenom říct, že tohle není Londýn. Máme dokonalé, perfektně funkční a jednoduché metro – zelená, žlutá, červená. Vysvětlovali jsme taky českou tradici čerta, Mikuláš a anděla. Na webu tak máme naučné části, které nám na první dobrou nic nepřinesou, ale expatům pomohou.