Inzerce

Úspěšný lídr musí jít stále vpřed

20. listopadu 2026
Úspěšný lídr musí jít stále vpřed

Foto: Exact Forestall s.r.o.

Radovan Meleš nastoupil do slovenské pobočky polské společnosti Exact Systems krátce po jejím založení v roce 2006 jako jediný zaměstnanec pro tehdy neprobádanou oblast kontroly výroby. Dnes řídí patnáct set lidí v rámci dvou významných poboček skupiny a společnost pod současným názvem Exact Forestall s.r.o. dosahuje měsíčního obratu čtyř milionů eur. 

Příběh Radovana Meleše, generálního manažera společnosti Exact Forestall pro Slovensko a Českou republiku, je příkladem odvážného muže, který dokázal uchopit příležitost a v relativně krátkém čase vybudoval silnou konkurenceschopnou firmu zakládající si na perfektních službách a kvalitně odvedené práci. Jeho příběh je o to silnější, že svou klientelu budoval prakticky od nuly, pouze s nutnou finanční podporou ze strany polské mateřské společnosti a v oblasti, kterou řada budoucích klientů v té době podceňovala nebo se jí vůbec nezabývala. Dnes si bez kontroly kvality nelze představit žádnou výrobu, a už vůbec ne v oblasti automotive, na kterou se firma soustředí. 

Jak se před těmi dvaceti lety vstupovalo na neprobádaný trh?

V té době se automotive na Slovensku teprve začínal formovat. Tehdy tu působily automobilky Volkswagen, Kia a částečně Stellantis. Zaměřovali jsme se proto na OEM klienty a jejich dodavatele, tedy společnosti z kategorie tier 1 a tier 2. To byli naši první klienti. Nadnárodních společností tohoto typu bylo asi šest v každé z obou zemí, zbytek byli malí lokální dodavatelé. Na Slovensku jsme získali první klienty do dvou měsíců od mého nástupu a do roka jsme už měli v práci u našich klientů zhruba sto padesát až dvě stě pracovníků denně. Podobný průběh to mělo v Česku, i když tam to bylo o něco lehčí vzhledem k tomu, že strojírenství a automotive byly na vyšší úrovni než na Slovensku. 

Jakou roli ve vašem podnikání hráli Poláci?

Mateřská společnost byla založena v roce 2004, dva roky působila v Polsku, kde se jí začalo dařit, proto se v roce 2006 rozhodla pro dceřiné firmy v České a Slovenské republice. Zpočátku tu působili polští manažeři, ale brzy si uvědomili, že by bylo lepší, kdyby společnost zastupoval někdo místní. Na základě výběrového řízení jsem nastoupil na Slovensku a po půl roce jsem dostal na starost i Česko.

Jaké máte vzdělání? 

Mám dvě střední školy, jednu zaměřenou na strojírenství a druhou průmyslovku, na vysoké škole jsem si vybral management, veřejnou správu a právo. 

Když porovnáte svou pozici tenkrát a teď, změnilo se něco?

Standardy kvality, které jsme tehdy používali, jsou prakticky stejné i dnes, ale standardy práce byly dřív jiné, také proto, že nás bylo málo a fungovali jsme spíše jako rodina. V horizontu čtyř pěti let jsme začali poměrně rychle růst, nabírali jsme další lidi a transformovali se ve společnost, která se v obou zemích stávala lídrem ve svém oboru. V rekordně krátkém čase se nám podařilo jak v Česku, tak na Slovensku stát se nezávislými na mateřské společnosti. Bylo to velice zajímavé období, byť už přicházely první známky nastupující krize. Když kvůli ní v letech 2008 a 2009 evropský automobilový trh ochladl, všechny země přešlapovaly na místě a nevěděly, co bude dál. Slovensko a Česko v té době paradoxně poskočily o sto až sto padesát procent dopředu, protože velké západní firmy začínaly outsourcovat své procesy, aby byly flexibilnější v řízení svých nákladů. Pro nás to bylo velmi dobré období a velká škola pro naši mateřskou společnost, která se díky této situaci hodně naučila.

Jasně deklarujete důraz na kvalitu poskytovaných služeb. Jste připravení odmítnout klienta, pokud s vámi nespolupracuje?

I když současná doba není vzhledem k velkým tlakům na cenu úplně ideální, pokud klient odmítá akceptovat určité pracovní postupy, specifika kontrolní činnosti, či dokonce úmyslně přehlíží viditelné chyby, omluvíme se a spolupráci ukončíme. Pak bychom totiž nebyli schopní garantovat kvalitu, za kterou ručíme. Když se ke koncovému zákazníkovi dostane jakákoli vadná komponenta, neseme za to plnou odpovědnost a sankce v této oblasti bývají někdy až likvidační. Samozřejmě i při zachování všech postupů se může stát, že kontrolou projde vadný kus, ale pro tyto případy jsme pojištění.

Vaše společnost působí ve třinácti zemích. Hrají ve vaší činnosti nějakou roli národní mentality?

Standardy kvality jsou pro všechny země stejné. Určité rozdíly existují například v účetnictví nebo v rámci pracovněprávních vztahů.

Máte pod sebou obrovský tým lidí. Jak si vychováváte dobré manažery?

Operační manažer na Slovensku je ve firmě šestnáct let a začínal jako kontrolor kvality. Kolega, který řídí obchod, začínal také jako kontrolor kvality autosedaček. Kolegyně v Česku začínala jako office asistentka a v současnosti vede celý operační tým. A tak bych mohl pokračovat. Všichni tihle lidé začínali od nuly a pomalu stoupali nahoru. Firmu a její systémy důkladně znají, všichni jsou relativně mladí a byla to jejich práce, kdo je vychoval a dostal nahoru. Jak rostli oni, rostl jsem i já a celá naše společnost.

Co vaše zaměstnance motivuje, že u vás setrvávají tak dlouho?

Myslím, že je to týmový duch. Oni nepracují pro nás, ale všichni společně pracujeme pro naši společnost. Jsme relativně mladý kolektiv, věkový průměr máme kolem čtyřiceti let, panuje tu vzájemná soudržnost a vytvářejí se tu dobré a pevné vztahy. Proto si myslím, že velkou roli hraje prostředí, ve kterém lidé pracují.

Co bylo impulzem k přejmenování společnosti a k rozšiřování služeb?

Prvotní impulz přišel od mateřské společnosti na základě toho, jak jsme vyrostli, ale celá změna probíhala v rámci manažerské komunikace napříč firmami. Exact System se proměnil na Exact Forestall, což naznačuje, že se snažíme předcházet problémům. Současná mentalita firmy už není čistě kontrolní, ale také preventivní. Rebranding zahrnoval také konkrétní provozní změny včetně optimalizace naší organizační struktury, aktualizace komunikačních materiálů a nástrojů.

Ovlivňuje vaši práci nástup umělé inteligence? Může nahradit lidskou přidanou hodnotu? 

Někdo si myslí, že AI přebírá práci kontrolora, ale to není pravda. Je to právě naopak. Vždycky bude potřeba lidský faktor, aby ve finále rozhodl, co je dobré a co nikoli. My se s umělou inteligencí snažíme kooperovat, hodně jednoduchých úkonů už nahrazují kamerové systémy nebo různé technologické novinky. Využívání umělé inteligence se nebráníme, ostatně součástí naší skupiny je společnost MV Center, která poskytuje kamerové systémy a implementuje různé věci do výrobních procesů.

Vybudoval jste firmu s fantastickým měsíčním obratem. Změnilo vás to nějak?

Nijak, pořád musím pracovat. Často slyším, že lidé nechtějí pracovat pro velké společnosti a že by radši dělali sami na sebe. Všichni ale dobře víme, že sami na sebe nikdy nepracujeme, vždycky musíme pracovat pro někoho, abychom za svou práci dostali zaplaceno. Takže v mém případě se nic nezměnilo. 

Kdybyste mohl se svou současnou zkušeností něco poradit svému já před dvaceti lety, co by to bylo? 

Že je třeba stále postupovat dopředu a že bez práce nejsou koláče. To je standard.

Máte nějaké podnikatelské motto, kterým se řídíte?

Přiznám se, že nic takového nemám. Snad jenom že když vydělává firma, vyděláváte i vy. To je to, co musejí vědět i mí kolegové – kdybychom nebyli profitabilní, nejsme teď tam, kde jsme. Na našich pozicích by byl někdo jiný, šikovnější, kdo by se snažil firmu posouvat dopředu. 

Jaké vlastnosti by měl mít správný lídr? 

Vedu pobočky ve dvou zemích – v jedné řídí operativu zhruba čtyřicetiletý kolega, ve druhé kolegyně, které je pětatřicet. Povahově jde o dvě odlišné osobnosti, ona je komunikativnější, on má zase techničtější tah na branku, ale jedno mají společné – chuť jít dopředu, růst s firmou a vzdělávat se. To je to nejzásadnější. 

Co se vám osvědčilo ve vztahu s vašimi podřízenými? 

Vždy jim říkat věci tak, jak jsou, na rovinu, bez okolků a jakýchkoli příkras. Když je problém, je třeba se k němu postavit čelem a začít ho řešit.

Byl někdo, od koho jste se mohl učit? 

Učím se neustále. Pořád je třeba se vzdělávat a brát si to dobré jak od kolegů, tak od podřízených. Vždy je nějaká možnost, jak se posunout ještě dál.

Často používáte termín jít dopředu. Ohlížíte se někdy do minulosti?

Ještě nejsem v takové situaci, abych se ohlížel a říkal si, jak to bylo dobré. Pořád se dívám dopředu. Nedávno jsme s mateřskou společností řešili výsledovku za určité období a porovnávali obraty v roce 2015 a dnes. Sám jsem byl překvapený, že se nám podařilo tak najednou vyrůst, ale myslím, že je to tím, že poskytujeme služby nadstandardních kvalit. 

Je obrat jediný ukazatel, na který hledíte? 

Ze začátku jsem firmu neřešil přes účetní výsledky, ale na základě odpracovaných hodin. V září 2008 jsme odpracovali tři sta hodin, v říjnu 2009 pět set hodin – to pro mě byl ukazatel růstu a důkaz, že firma jde dopředu. Po roce 2010 nastal zlom, kdy jsem začal firmu hodnotit podle finančních výsledků. Tehdy jsme spadali do skupiny Work Service, která byla obchodovatelná na burze a zveřejňovala měsíční výkazy. Postupně jsme tuto praxi implementovali mezi náš management a začali jsme při hodnocení firmy vycházet z těchto ukazatelů.

S jakou vizí hledíte do budoucnosti? 

Vizí je hodně. Naším cílem je rozvíjet služby s vyšší přidanou hodnotou, posilovat preventivní řešení u klientů a šířit osvětu v oblastech kvality a prevence, abychom mohli i nadále svým klientům poskytovat služby ve stejné kvalitě jako dosud. 

Cítil jste se za těch dvacet let někdy unavený nebo vyhořelý?

Vždycky nastanou momenty, kdy se člověk cítí unavený a kdy si říká, že firmě už nemá co nového přinést, ale právě v tu chvíli je potřeba se nad to povznést a jít dopředu. Když to neudělám a zůstanu na místě, moc si nepomůžu. Výmluvy vám talíř nenaplní. Je pravda, že se objevily nové choroby – každý tomu říká jinak, ať už vyhoření, nebo jinak – související s velkým tlakem a stresem, ale je nutné se s tím nějak srovnat a jít dál.

Máte nějaké pracovní návyky, které vám umožňují šetřit energii a víc relaxovat? 

Zatím ne a asi bych na nich měl začít pracovat. Nikdo není schopný fungovat celou dobu na sto procent, ale když má slabší období, podrží ho jeho kolegové a pomohou mu znovu se nastartovat a posouvat dopředu. V oboru kontroly kvality se každou chvíli objeví nějaký problém. Když si koordinátor neví rady, volá regionálnímu manažerovi, ten operačnímu manažerovi a tak dál, takže řešení nenecháváme na jednotlivci, ale hledáme východisko společně. Stavíme na kolektivní spolupráci.