Rozhovory

„Pro mě je prioritou férový obchod a férová komunikace. Pokud spolupracuji s nějakou firmou a jsem k ní férový, očekávám, že i ona se bude ke mně chovat stejně. Když ne, musíme se rozejít. Abychom si udrželi čisté a transparentní prostředí, raději jednoho neférového zákazníka odstřihneme. To je hlavní sdělení a zároveň chci vzkázat potenciálnímu uživateli, který řeší logistiku, aby se s námi propojil, protože se rozvíjíme, máme vizi, čeho chceme dosáhnout, a nabízíme mu sofistikované inteligentní řešení, které mu zajistí konkurenceschopnost,“ uvedl na počátku našeho setkání ředitel českého zastoupení společnosti TIMOCOM Daniel Priban. 

Vy jste od začátku součástí firmy TIMOCOM?

Německou společnost TIMOCOM zakládal v roce 1997 Jens Thiermann, který měl předtím spediční firmu a viděl v této oblasti díru na evropském trhu. Jeho představa byla, že propojí západní spedice s východoevropskými dopravci. Postkomunistický prostor včetně České republiky se tehdy pořád ještě rozvíjel a on chtěl mít kontakt na české, slovenské, maďarské, polské a bulharské dopravce, protože věřil, že tam jsou šikovní lidé, kteří to umějí. Vytvořil kolem sebe tým, jehož jsem byl součástí, a začali jsme s ním na projektu pracovat. Hned potom jsme se ale shodli, že bude lepší řídit český trh z Čech, tak jsem tu založil první zastoupení a začal tady úplně od nuly. 

V té době byl internet ještě vzácný, propojení mezi počítači probíhalo prostřednictvím modemů, kterými se vytáčelo připojení přímo na náš server v Německu. Telefonát do Německa stál pětadvacet korun za minutu a datový přenos trval třeba šest minut, takže na naše peníze vyšel kolem sto padesáti korun. To bylo hrozně drahé, ale já jsem té myšlence věřil a českým firmám a potažmo i slovenským říkal, že jde o investici do budoucnosti, protože postupně přidáváme německé, belgické či holandské firmy, které pro ně mají práci. 

Bylo těžké získávat klienty? 

Bylo to složité, každého jednoho dopravce jsem obtelefonovával sám. Měl jsem otevřené Zlaté stránky, kde jsem si odškrtával firmy, které jsem už kontaktoval. Tehdy mi bylo čtyřiadvacet let, díky svému IT vzdělání jsem tomu systému rozuměl, ale s obchodem jsem měl jen minimální zkušenosti. Když jsem získal prvních pět deset zákazníků, kteří už platili, viděl jsem, že se dokážu uživit. Postupně zákazníci potřebovali podporu, tak jsem služby rozšířil o zákaznický servis. V té době se už pomocí modemů připojovalo k internetu, ale každý modem se musel nastavit, takže jsem je zákazníkům konfiguroval. Paralelně se rozvíjel server v Německu, každý den přibyl nový registrant ze západní Evropy a naši klienti mohli vidět, že tam poptávky opravdu jsou. Kolikrát se stalo, že náš dopravce zavolal na poptávku, ale ta už byla pryč, což mě přesvědčilo, že náš systém je funkční. Přes všechny počáteční nedostatky se našli lidé, kteří to pochopili a šli do toho. Někteří s námi zůstali dodnes, to je už osmadvacet let. 

Jak zajišťujete férovost, o které mluvíte? 

Od začátku je systém postaven na placeném přístupu a každá firma, která se zapojuje, prochází ověřením – kontrolujeme, jestli ten, kdo se registroval, je opravdu ten, za koho se vydává, jakou má platební spolehlivost a podobně. Data získáváme z veřejně dostupných zdrojů a také sbíráme reference od dopravců nebo i zadavatelů, kteří nás využívají. V rámci systému máme i vlastní hodnocení průběhu spolupráce. Kdo má skvělé hodnocení, je v klidu, kdo nepodniká dobře a dělá nepředvídatelné věci, je hodnocený špatně a má problém. 

Pustíte tam začínajícího dopravce? 

Máme své podmínky a úplně začínající dopravce bez historie nebereme. Mnoho z nich si koupí auto a myslí si, že se přihlásí k nám a hned budou mít práci. Jenomže doprava je mnohem složitější než si jenom sednout za volant a jet. Existují mezinárodní smlouvy, co se smí a nesmí, jak se má co provádět, kdo je za co zodpovědný a podobně. Dopravce do systému pustíme, až se osvědčí, chceme propojovat jenom seriózní nabídky a seriózní dopravce, aby transakce, které v systému probíhají, dopadly dobře a všichni s námi chtěli spolupracovat dlouhodobě. 

Kdy jste si mohl dovolit prvního zaměstnance? 

Prvního zaměstnance jsem měl kolem roku 2000, byl to kamarád z vojny a spolupracovali jsme asi dvanáct let. Do té doby jsem to dva a půl roku táhl úplně sám. Když už jsme byli dva, začali jsme nabírat další zaměstnance, protože jsme potřebovali zákaznickou podporu. Takhle to rostlo až do současnosti, kdy je nás tady pětatřicet. 

A jak se vyvíjel váš systém?

Jedním z přelomových bodů byl přechod na internetové připojení, tedy i aktualizaci po internetu. Sice to pořád bylo vytáčené připojení, stálo nějaké peníze, blokovala se linka, ale klienti si už mohli dělat častěji aktualizace, začali být úspěšnější a firmám to dávalo ekonomický smysl. Zásadní posun nastal na přelomu let 2007 a 2008 s webovou platformou, kdy jsme odbourali instalaci softwaru a přešli jsme na webové rozhraní. Do toho jsme přinášeli nové nápady na funkcionality, jednotlivé kroky se automatizovaly a zjednodušovaly, integrovali jsme třeba všechny navigace v Evropě, takže zadavatelé mohou sledovat, kde se jejich zakázky nacházejí v reálném čase. V rámci automatizace jsme propojili náš systém se systémem firem, čímž mohou komunikovat mezi sebou uvnitř systému, a naposledy jsme implementovali umělou inteligenci, díky níž stačí udělat screen obrazovky a ona už vytvoří celou nabídku. Připravenou máme další věc, o níž můžu jenom říct, že se jmenuje Perfect Match a bude velmi chytrá. 

Jaké jste měl od začátku osobní cíle?

Já jsem té myšlence věřil a říkal jsem si, že je jenom otázkou času, kdy se to rozjede. Když se najde jeden člověk, který to bude chtít využít, najde se i druhý a třetí. Tenkrát jsem si vysnil metu sto zákazníků. Když jich bylo sto, chtěl jsem jich mít pět set. Dnes jich je jen v Čechách a na Slovensku šest a půl tisíce.

Další meta je tedy deset tisíc? 

To je hodně zajímavá meta, ale my máme vizi zhruba osmi až devíti tisíc klientů, protože to jsou podle našeho průzkumu firmy, které jsou reálně schopné tímhle způsobem fungovat. Pak jsou dopravci, kteří neprojdou sítem nebo náš systém nevyužijí – mají třeba jednoho zadavatele a jezdí jenom pro něj. Naší další vizí je ovšem propojení výrobních podniků – chceme mít sofistikovaný systém napojený na jejich systémy, aby výrobní linka nahlásila zabalené zboží a podniku rovnou vyběhly regulérní nabídky na přepravu. Až tohle zrealizujeme, bude meta desíti tisíc klientů dosažitelná. 

Konkurenci jste žádnou neměl? 

Existovala paralelně s námi, ale soustředila se primárně na Česko a Slovensko, tím pádem byla oproti naší německé ceně velice laciná. Loni však prošla zásadní změnou, když se rozdělila na dvě samostatné platformy, které si dnes navzájem dost silně konkurují. Jejich původní systém, postavený na starším softwaru, nedokázal držet krok s vývojem, zejména v přechodu na on-line řešení, které my využíváme už dvanáct let. Technologicky jsme tak získali výrazný náskok. To je bolest některých českých firem, že něco vybudují a myslí si, že to bude fungovat navěky. Jenomže svět kolem nás se mění, a když se nebudeme měnit s ním, udusí nás. 

Co vy konkrétně řešíte na denní bázi? 

Největší téma je vytvářet pracovní prostředí zajímavé pro zaměstnance. Pracovní trh se vyvíjí a firma je tak dobrá, jak dobří jsou její lidé. Klíčové pravidlo pro mě je mít kvalitní a dobrý zpětnovazební proces. Nejen umět dávat, ale také mezi sebou umět přijímat zpětnou vazbu. Zavedli jsme ve firmě zpětnovazební trojúhelník, v jehož rámci poskytují zpětnou vazbu nadřízení podřízeným, podřízení mezi sebou, ale i podřízení nadřízeným. To je alfa a omega, která posouvá tým dopředu. Když jsme to neměli, byla firma plná podpalubních rozkolů a nedorozumění. A směrem ven z firmy razím naše motto Doprava bez výzev – tedy bez problémů. To je cíl, ke kterému směřujeme.