Rozhovory

Není moc časté, že v čele společnosti stojí manželský pár. Firmu Zamet vedou Radek a Dagmar Zajícovi společně. Zatímco Radek má na starosti výrobu, jeho manželka Dagmar hlídá finance. Výrobní provozy mají po jednom v Huslenkách a Halenkově, další dva pak v Novém Hrozenkově. Zamet se ve výrobě soustředí především na segment zemních strojů, tedy na bagry, válce či finišery, který tvoří zhruba osmdesát procent objemu produkce, jež je úzce navázána na nadnárodní odběratele. Ti si v minulosti objednávali na Valašsku prakticky kompletní výrobu různých dílů a komponent, v posledních dvou letech se to ale výrazně proměnilo. 

„Je to poprvé v historii firmy, kdy nám výroba klesá. Je to tím, že průmysl obecně stagnuje – s výjimkou zbrojařského,“ říká Radek Zajíc a jeho manželka ho doplňuje: „Nejdřív přišel covid, potom se u našeho největšího odběratele změnila strategie nákupu a on přesunul část výroby k sobě nebo k menším dodavatelům a zaměřil se víc na cenu výrobků. Zatímco dřív jsme dodávali ucelené celky my, dnes si dodavatele vybírají víceméně podle ceny a jednotlivé díly zadávají do výroby bez ohledu na kompletnost dodávek. Někdy se ale i stane, že se s výrobou některých složitých dílů vrátí k nám.“
Cenová válka je jedním z problémů, který postihuje průmyslovou výrobu u nás napříč obory. „Protože se nám nepodařilo zrealizovat výstavbu nové lakovny, má právě tato skutečnost velký vliv na cenu, protože jsme nuceni do ceny výrobků zahrnout drahé přepravní náklady do poměrně vzdálených míst, abychom dodali výrobek tak, jak si zákazník objednal, tj. včetně povrchové úpravy,“ doplňuje Dagmar Zajícová.

Nevraživosti vůči svému podnikání si v Halenkově nedobrovolně užívají už několik let. S rostoucím objemem výroby museli manželé Zajícovi rozšiřovat i výrobní prostory, a tak koupili bývalý vojenský areál v Halenkově, který přeměnili na areál výrobní. Nejdřív ze všeho ale museli odstranit ekologickou zátěž, která tu po vojsku zůstala. Výhodou bylo, že areál vzhledem ke své velikosti sliboval možnost rozšíření a instalace nejmodernějších technologií. To by bylo možné, kdyby jim přála halenkovská radnice. Jak manželé s trpkostí vzpomínají, narazili na nečekaný odpor, který je v současném legislativním uspořádání prakticky nepřekonatelný. 

„Plánovali jsme výstavbu lakovny, která by patřila k nejmodernějším v Evropě, možná i ve světě. Ta je pro nás nesmírně důležitá, jednak proto, že zákazníci povrchovou úpravu vyžadují, jednak zvyšuje přidanou hodnotu produktů a hlavně je nejšetrnější k životnímu prostředí,“ vypráví Dagmar Zajícová a pokračuje: „Výstavba se měla odehrát v areálu firmy, aby odpadly zbytečné přepravní náklady a snížila se tím ekologická zátěž.“ Vedení obce se však postavilo proti. Investice za zhruba půl miliardy se tedy nekonala a fakt, že jde o jednoho z nejvýznamnějších zaměstnavatelů regionu, nikoho nezajímal. Manželé popisují nechutné praktiky, kterým museli čelit: „Došlo i na soudní řízení, ale než nám soud dal za pravdu, uběhlo víc než pět let. Po tuto dobu nám obec blokovala stavební činnost stavební uzávěrou. Bohužel zákony u nás jsou postaveny tak, že umožňují obstrukce a zdržování rozvoje podnikání. Ochrana ze strany soudu pak často přichází dost pozdě.“ Bohužel i v dalších případech se manželé Zajícovi mohli přesvědčit o neomezené moci místního zastupitelstva, kterou by nezasvěcený posluchač mohl označit za zvůli. Dagmar Zajícová se ale nechce k minulosti vracet, byť si za poslední roky prošli doslova peklem. 

Rozvoj firmy a tudíž i místního prostředí tedy v Halenkově není možný, sen a zároveň potřeba výstavby moderní lakovny ale manžele neopouštějí. Zřejmě ji postaví na jiném místě, už to ale bude zatíženo nutností dopravy výrobků z Halenkova. Co mohlo být jednoduché a na jednom místě, bude přesně naopak a v obci se kvůli tvrdohlavosti radnice provoz těžkých nákladních vozů o nic nesníží. Zároveň bude firma muset znovu složitě jednat s bankami o financování, které už měla zajištěno. „Já žasnu, co všechno je tady možné. Dovedete si představit, že by toto někdo udělal v Rakousku, v Německu nebo i v Maďarsku nebo Polsku? Tam všude své podnikatele podporují, cpou jim dotace ze všech stran, jen aby udrželi průmysl v zemi. O tom se nám může jenom zdát, tady nás zařezávají. V tomto údolí jsme zůstali jako jediní, dřív tu byly sklárny, dřevaři, ale všechno už je pryč, zbyli jsme tu jenom my,“ povzdechl si ještě Radek Zajíc.

Jednou ze zbraní nechtěné války s obcí byla udání ze strany odpůrců lakovny a následné kontroly. Dagmar Zajícová vzpomíná, jak se u nich kontroly střídaly ve dveřích. Kontroloři nikdy nenašli nic závažného a sami si povzdechli, že na základě udání musejí na kontrolu přijít, byť už ji několikrát po sobě provedli. Zadostiučiněním pro podnikatelský pár pak byla podpora některých z nich, aby tento boj nevzdávali. 

Na váznoucím odbytu má podíl i velká politika. Vzhledem k tomu, že značné procento výrobků míří do zahraničí, je důležité i to, v jaké náladě se zrovna probudí americký prezident Donald Trump. „Jeho celní politika pro nás znamenala okamžitou stopku,“ říká s trpkým úsměvem Radek Zajíc. Aby zachovali práci pro své lidi, stáhli k sobě všechnu výrobu, kterou měli v kooperaci, byť tím velmi neradi přispěli k existenčním problémům některých malých dodavatelů z údolí. Je pochopitelné, že přednost mají vlastní zaměstnanci a snaha o získání nových zakázek, které znovu přinesou práci „domů“. Jak ale Radek Zajíc upozorňuje, najít nového odběratele je běh na dlouhou trať. „U nadnárodních koncernů se rozběh výroby počítá na roky. Nejdřív jsou jednání, potom následuje výroba vzorků, ověřovací série a teprve potom, když je klient spokojený, začíná výroba. Tohle všechno nás stojí velké peníze, které musíme investovat, abychom pak možná získali dlouhodobou zakázku.“ 

Zamet se ale nevzdává, je obdivuhodné, jaký v sobě manželé Zajícovi skrývají elán a energii pro další kroky. „Nejvíc si ale vážíme našich vlastních lidí. Jsou nesmírně šikovní a zkušení a jsou schopní dělat věci, s nimiž mají jiné firmy problémy. A je pro nás velmi cennou zkušeností, které si vážíme, že vždy v období, kdy je tzv. hůř, se celá firma dokáže semknout a všichni s velkým úsilím pracují na nových projektech,“ zdůrazňuje Radek Zajíc. Jako v jiných firmách průmyslového spektra bojují i tady s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Nenahrává jim ani skutečnost, že jde vlastně o pohraniční lokalitu, kam lidé jezdí hlavně za rekreací. „Stává se i to, že mnozí mladí lidé si tu svou budoucnost nedovedou představit a dají přednost velkým městům, takže jakmile nabydou nějaké odborné zkušenosti, odcházejí tzv. ‚za lepším‘, což jim ale nelze mít za zlé,“ konstatuje Radek Zajíc.

Všechno zlé je k něčemu dobré, říká české přísloví a jeho pravdivost potvrzuje i Dagmar Zajícová. Díky momentálnímu poklesu výroby měl její manžel čas a prostor na realizaci vlastního projektu, s nímž letos pojedou na veletrh do Brna. Jde přitom o projekt, který Radek Zajíc nosil v hlavě už od počátku existence firmy, ale teprve teď byl prostor, aby ve spolupráci s kolegy vyrobil první prototypy. Zamet sice vyrábí svůj vlastní výrobek – upínací techniku, ale jak Dagmar Zajícová zdůrazňuje, není to hlavní nosný program výroby. A ani tento vlastní výrobek, i pokud bude na veletrhu úspěšný, nezajistí společnosti výrazný nárůst výroby. Jedná se o svařovací stůl, což není žádná novinka, ale ten, který vymyslel Radek Zajíc, má oproti dosud známým jasné výhody. „Dokonce jsme si ho nechali patentovat, protože to řešení je originální právě ve své jednoduchosti,“ říká Dagmar Zajícová. 

První vyrobený stůl okamžitě zabavili firemní svářeči, kterým značně usnadňuje práci. Radek Zajíc má i přesto jisté pochybnosti o úspěšnosti jeho uvedení na trh. „Svářeči jsou z něj nadšení, ale bojím se, že bude trochu problém s cenou, protože bude výrazně dražší než konkurence. A o nákupu takových zařízení obvykle nerozhodují přímo svářeči, ale obchodníci, případně jejich nadřízení, a ti zpravidla kladou důraz na cenu. Zatím jsme ho veřejně představili jenom jednou a reakce na něj byly velmi příznivé, ale skutečný zájem uvidíme až v okamžiku, kdy si ho firmy začnou kupovat,“ vysvětlil Radek Zajíc. 

Společnost Zamet tak nepolevuje a navzdory nepříznivým okolnostem pokračuje ve své činnosti. Když jsme se ptali, zda třeba neuvažovali o prodeji firmy, což by je zbavilo všech starostí, zavrtěl Radek Zajíc hlavou: „Firma je jako sbírka motýlů. Ta se neprodává, o tu se pečuje.“